Vypracovane_otazky_ke_zkousce_2013
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
výšky tónu je určen horní a dolní hranicí sluchu. Dolní hranice se udává 16 Hz až 20 Hz, horní hranice je v
průměru 16 kHz.
U zvuků s harmonickým průběhem (jednotlivé tóny) určuje jejich frekvence absolutní výšku tónu.
U zvuků s neharmonickým průběhem (složené tóny) je základní výška rovna tónu s nejmenší frekvencí.
14. Na jakých principech pracuje lokalizace zdroje zvuku v horizontální rovině?
Interaurální intenzitní diference
Je-li zdroj zvuku umístěn v mediální rovině, dopadá zvuková energie na obě uši ve stejné intenzitě. Odchýlí-li
se od mediální roviny, dochází k rozdílu intenzity v obou uších. Rozdíl intenzity je způsoben jednak tím, že
ucho přivrácené je ke zdroji blíže než ucho druhé (viz obr. 1.1) a jednak akustickým stínem hlavy. Snížení
intenzity zvukového signálu způsobené rozdílem vzdálenosti, kterou zvukové vlnění urazí k jednomu a
druhému uchu, se však uplatňuje jen u zdrojů velmi blízkých. U zdrojů vzdálenějších je nepatrný. Větší
význam má však rozdíl intenzity, který je způsoben akustickým stínem hlavy. Tento účinek se však může
uplatnit jen u tónů vysokých, pro něž je hlava dostatečnou překážkou zvuku, protože se vlnová délka blíží
rozměrům hlavy (cca 2 kHz). Hluboké tóny, které mají velkou délku vlny, se kolem hlavy ohýbají a intenzita
zvuku je v obou uších přibližně stejná.
Interaurální časová diference
Směr zvuku určujeme též podle toho, zda zvukové vlny dopadají na obě uši současně, či zda dopadne zvuková