AktPrvky_Koton_final

• okno I. - kolem 820 nm,

Jádro

Plášť

Primární ochrana

Sekundární ochrana

Obrázek 1.3

: Struktura optického kabelu

16

FEKT Vysokého učení technického v Brně

Jádro

Plášť

Optický signál

Obrázek 1.4

: Princip šíření signálu otickým kabelem

• okno II. - 1280 až 1335 nm,
• okno III. - 1530 až 1565 nm,
• okno IV. - 1565 až 1610 nm.

Oblast vlnových délek 1300 až 1600 nm pak vykazuje nejmenší ztráty tzv. Rayleigho-

vým rozptylem a minimální hodnoty absorpčních ztrát, materiálové disperze a materiá-
lového útlumu. Proto pro tuto oblast existují výkonné zdroje a detektory záření.

1.4.1

Materiály optických vláken

Standardním označením materiálu běžných optických vláken je termín sklo. Ve skuteč-
nosti se jedná o sklokřemičitá vlákna, kdy základním materiálem pro výrobu skleněných
optických vláken je vždy SiO2 doplněno o dopanty (neboli legovací příměsi), kterými jsou
oxidy různých chemických prvků, jako např. GeO2, P2O5, B2O3. Koncentrací těchto do-
pantů se dosahuje požadovaných vlastností optického vlákna. Příměsi ve vlákně ovlivňují
vlastnosti z hlediska velikosti a průběhu indexu lomu jádra a pláště. Skleněná optická
vlákna mají útlum do 1 dB·km−1.

V současnosti se pak začínají prosazovat i tzv. POF (Polymer Optical Fibre) vlákna,

která jsou obecně označovány jako plastová. Konstrukce a princip přenosu je obdobný jako
u skleněných optických vláken. Jádro je vyráběno z polymethylmethalcrylatenu PMMA
(Polymethylmethakrylát) a plášť z fluorinatedenu PMMA. Plastová optická vlákna vy-
kazují větší útlum než skleněná a používají se především pro rozvod na poslední míli,
případně na rozvody LAN po budovách. Zásadní výhoda oproti skleněným vláknům je
výrazně nižší cena a mnohem snadnější montáž a spojování. Jejich vlastnosti pak umož-
ňují provozovat i Gigabit Ethernet [3].