AktPrvky_Koton_final

Běžný uživatel a provozovatel sítě se standardně setká, resp. využívá optické kabely,

které jsou již zakončeny vhodným typem konektoru. Proto problematika optických ko-
nektorů není dále rozebírána a zájemce lze odkázat např. na zdroj [3].

20

FEKT Vysokého učení technického v Brně

2

ZÁKLADNÍ STRUKTURA SÍTÍ

Každá komunikační síť se vždy skládá e dvou základních komponent, které slouží ke
vzájemnému propojení koncových stanic/uživatelů. Primárně se jedná o aktivní prvky
sítě, jako jsou např. směrovače (označované také jako routery z anglického pojenování), a
dále pak se nutně jedná o spoje.

Spoje jsou realizovány buď drátovými či bezdrátovými vedeními a slouží k propojení

aktivních prvků sítě, které mezi sebou přepojují užitečné informace. Na základě zaváděné
terminologie jsou pak spoje také označovány jako okruhy, kanály či linky. Využitím spojů
jsou tedy jednotlivé aktivní prvky propojeny a společně vytváří síťovou topologii.

2.1

Klasifikace síťových topologií

Na základě vzájemného propojení aktivních prvků sítě lze definovat několik architektur
síťových topologií. Obecně se problematika topologie sítí věnuje zapojením různých prvků
do datových sítí a zachycením jejich skutečné, tedy reálné, a také logické, tj. virtuální,
podoby. Topologie sítí je součástí teorie grafů a pojmenování jednotlivých architektur tak
využívá pojmů známých z této oblasti matematiky.

Jak již bylo uvedeno, topologii lze obecně chápat jako určitý tvar či strukturu daného

uskupení, kdy na takové uskupení lze nahlížet ze dvou hledisek: fyzického a logického.
Fyzická topologie odráží reálnou konstrukci sítě, tedy zapojených zařízení a jejich umís-
tění včetně využívaných spojů. Logická topologie se vztahuje k tomu, jak jsou data sítí
přenášena a jakými cestami jsou směrovány z jednoho zařízení do druhého.