BHWS_skripta

18 

FEKT Vysokého učení technického v Brně 

Obr. 2.12 Rozesílání LSA zpráv a jejich potvrzování 

V případě existence smyček může směrovač přijmout stejnou LSA zprávu vícekrát, ale 

zpracuje  ji  pouze  jednou.  Pro  omezení  záplavy,  kdy  si  směrovače  vyměňují  stejné  LSA  po 
stejné lince, si už neposílají potvrzení (využívá se tzv. implicitní potvrzování), jak je to vidět 
v případě směrovačů R1 a R2 na obrázku. Když směrovač přijme LSA zprávu přes dvě nebo 
více rozhraní,  jako v případě směrovače R4, tak tyto  zprávy  už dál  nešíří,  pouze pošle zpět 
potvrzení o příjmu. 

2.2  Vnitřní architektura směrovačů 

2.2.1 Funkce směrovačů 

Každý směrovač zajišťuje dva základní procesy (Obr. 2.13). Prvním procesem je správa 

směrovacích  informací  (směrování)  a  přepojování  datových  jednotek.  Cílem  správy 
směrovacích  informací  je  vytvořit  vhodný  obraz  topologie  sítě,  podle  které  bude  možné 
stanovit  nejlepší  cestu  do  požadované  cílové  sítě.  Pro  tento  účel  si  sousední  směrovače 
vzájemně vyměňují své znalosti o síťové topologii a předávají informace o změnách topologie 
pomocí směrovacích protokolů. 

Síťová topologie je popsána pomocí sítí a podsítí identifikovaných rozsahem síťových 

adres.  Tyto  informace  jsou  uloženy  ve  směrovací  tabulce  a  slouží  jako  vstupní  data  pro 
hledání  nejlepší  cesty  do  cílové  sítě.  Přes  znalost  obrazu  celé  síťové  topologie  potřebuje 
směrovač  především  identifikovat  bezprostřední  sousední  směrovač,  kterému  má  předat 
datovou jednotku, aby zajistil doručení do cílové sítě po nejlepší cestě. Prakticky to znamená 
identifikovat  rozhraní,  přes které má datovou  jednotku  odeslat. Tato  informace je odvozena 
z nalezené nejlepší cesty a je zpravidla uložena v další, tzv. přepojovací, tabulce.