BHWS_skripta

První verze tohoto směrovacího protokolu, RIP v. 1, ještě nepodporovala masku sítě, tj. 

neumožňovala  dělení  adresného  prostoru  na  podsítě.  Novější  verze  protokolu  RIP  v.  2  už 
tímto nedostatkem netrpí. 

Potenciální problémy, které mohou nastat u tohoto směrovacího protokolu, jsou posílání 

paketů  do  neplatného  směru  nebo  dlouhá  doba  konvergence.  Tyto  problémy  se  mohou 
projevit např. při kritických událostech, jako je výpadek linky. Např. můžeme předpokládat, 
že ve stabilním stavu je Síť 1 na 1 přeskok od směrovače R1, tj. je přímo připojená, a na 2 
přeskoky  od  směrovačů  R2  a  R3.  Tento  ustálený  stav  může  být  narušen  výpadkem  spojení 
mezi směrovačem R1 a Sítí 1. U základního mechanismu směrování může nastat situace, kdy 
ještě  předtím,  než  R1  stihne  o  výpadku  informovat  své  sousedy  v rámci  pravidelných 
aktualizací, obdrží informaci od R2 o tom, že od R2 je Síť 1 na 2 přeskoky. Směrovač 1 si 
aktualizuje  svůj  záznam  o  Síti  1  a  bude  předpokládat,  že  tato  síť  je  teď  dostupná  přes  R2. 
Vzdálenosti pak budou každou pravidelnou aktualizací postupně zvyšovány. 

Obr. 2.7 Potenciální problémy protokolu RIP 

Protože pravděpodobnost výskytu uvedené situace je poměrně velká, bylo vypracováno 

několik postupů pro její eliminaci. Prvním řešením je informovat sousedy o výpadku spojení 
okamžitě  místo  využití  pravidelných  aktualizací  rozesílaných  po  30 s.  Další  doplnění, 
označené  názvem  Split  Horizon,  zakazuje  vysílání  aktualizací  o  dané  síti  po  rozhraní,  po 
kterém byla informace o této síti přijata. Tato modifikace vyřeší výše popsaný problém, ale 
nedokáže eliminovat problémy v případě smyček v síťové topologii. Další rozšíření, označené 
jako Split Horizon with Poison Reverse, které do směru, odkud byla přijata aktualizace o dané 
síti,  vysílá směrovací  informace o této sítí  se vzdáleností 16 (síť  je nedostupná), už pracuje 
správně i v případě smyček.