BHWS_skripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
2.1.2 Směrovací protokoly a autonomní systém
Aby směrovače získaly informace potřebné ke správnému směrování datových
jednotek, tak musí v dostatečné míře znát topologii sítě. Směrovač může tyto znalosti získat
pomocí statické konfigurace prováděné správcem sítě (statické směrování) nebo
automatizovanou výměnou informací o topologii sítě s dalšími směrovači (dynamické
směrování). Dynamické směrování automaticky detekuje změny v topologii sítě (připojení
nových sítí, odpojení sítí, výpadek linky, atd.) a tyto informace rozesílá ostatním
směrovačům, aby také mohly provést příslušné aktualizace. Pro komunikaci mezi směrovači
se využívá směrovací protokol.
První směrovače, využívané v síti ARPAnet (základ Internetu), si udržovaly informace
o celé síti. Růstem Internetu toto řešení přestalo být únosné a síť byla rozdělena na autonomní
systémy. Toto řešení umožňuje zakrýt před ostatními částmi sítě podrobnosti o topologii
uvnitř autonomního systému. Důsledkem toho je, že se výrazně omezují informace, které
ostatní směrovače musí udržovat o autonomním systému, a proto se zjednodušuje a zrychluje
proces směrování.
Zavedením autonomních systémů se rozdělily směrovače a směrovací protokoly do
dvou skupin, viz Obr. 2.2. Na směrovače a směrovací protokoly používané uvnitř
autonomního systému a na směrovače a směrovací protokoly používané mezi autonomními
systémy. Směrovače uvnitř autonomního systému jsou v anglické literatuře označeny výrazem
interior router a mezi autonomními systémy exterior router. Obdobně směrovací protokoly
určené pro využívání uvnitř autonomního systému se označují jako Internal Gateway Protocol
a mezi autonomními systémy External Gateway Protocol.