BHWS_skripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Jak již bylo uvedeno, pro směrování je klíčová adresace uzlů, která zajišťuje správné
doručení informací od zdroje k cíli. Pro tento účel se využívají síťové adresy, tj. adresy na
úrovni síťové vrstvy referenčního modelu OSI/ISO, resp. TCP/IP. Z hlediska referenčního
modelu OSI/ISO je směrování jednou z nejdůležitějších funkcí síťové vrstvy. Skutečné
směrovací protokoly však nejsou vždy implementovány do síťové vrstvy. Směrovací
protokoly často využívají pro přenos i funkce transportní vrstvy a informace pocházející z
linkové vrstvy.
Zařízení, které implementuje funkce směrování, se nazývá směrovač. Směrovač je
víceportové zařízení, které propojuje sítě. Podle požadované výkonnosti může být
směrovačem obyčejný počítač s více síťovými rozhraními provozující řadu dalších služeb, ale
i specializované zařízení s hardwarovou podporou směrovacích funkcí.
Proces směrování se skládá ze dvou hlavních částí, viz Obr. 2.1:
přepojování uživatelských informací dle předem stanovené cesty, která je získána z
tabulky označované jako směrovací tabulka,
udržování aktuálních údajů ve směrovací tabulce pomocí vzájemné výměny
směrovacích informací s ostatními směrovači v síti. Pro výměnu směrovacích
informací se využívá směrovací protokol.
8
FEKT Vysokého učení technického v Brně
Obr. 2.1 Proces směrování