BHWS_skripta

12 

FEKT Vysokého učení technického v Brně 

Obr. 2.5 Šíření směrovacích informací u směrovacích protokolů distance-vector 

2.1.6 Agregace adres 

Současné  směrovací  protokoly  rodiny  distance-vector  podporují  agregaci  adres. 

Agregace zpřehledňuje záznamy ve směrovacích tabulkách tím, že umožňuje spojit souvislé 
adresní prostory několika podsítí do jednoho velkého adresního prostoru a následně šířit tento 
společný  záznam  nadřazeným  směrovačům.  Směrovací  tabulky  v nadřazených  směrovačích 
tak  budou  obsahovat  menší  počet  záznamů,  což  vede  k  zpřehlednění  obsahu  a  zrychlení 
prohledávání tabulky v rámci procesu směrování. 

Obr. 2.6 Agregace adres 

2.1.7 Routing Information Protocol - RIP 

Konkrétním  představitelem  směrovacích  protokolů  distance-vector  je  Routing 

Information  Protocol  (RIP),  který  je  určen  především  pro  využití  v lokálních  sítích.  První 
verze byla standardizována v dokumentu RFC 1058. Iterační proces protokolu je založen na 
algoritmu označeném jako Ford – Fulkerson či Bellman – Ford. 

Hardware počítačových sítí 

13 

RIP šíří informace o sítích, které zná a dále tyto informace doplňuje o svoji vzdálenost 

od  těchto  sítí.  Maximální  vzdálenost  je  16  přeskoků.  Vzdálenější  síť  je  označena  jako 
nedostupná.  Vzdálenost  přímo  připojené  sítě  je  1  přeskok.  Směrovač  rozesílá  směrovací 
informace  po  30 s.  Když  směrovač  nepřijme  směrovací  informace  z daného  směru  po  dobu 
180 s,  tak  si  tuto  cestu  označí  jako  nepoužitelnou.  Když  z tohoto  směru  nedostane  žádné 
směrovací  informace  po  dobu  240 s,  tak  odstraní  ze  směrovací  tabulky  všechny  informace, 
vztažené k sítím, které byly dostupné přes daný směr.