BHWS_skripta

Složitějším,  ale  pružnějším  řešením  je  využití  dynamického  směrování  založeného  na 

šíření  směrovacích  informací  pomocí  směrovacího  protokolu.  Historicky  prvním  typem 
směrovacích  protokolů  byla  rodina  protokolů  „distance-vector“  (někdy  také  označené  jako 
minimum  hop).  Tyto  směrovací  protokoly  vybírají  tu  cestu  k cílové  síti,  která  má  nejmenší 
počet přeskoků (hop). 

Druhá  velká  rodina  směrovacích  protokolů  je  označena  názvem  „link-state“.  U  těchto 

typů  směrovacích  protokolů  je  každé  lince  přiřazen  váhový  koeficient,  tzv.  metrika. 
Směrovače  šíří  informace  o  metrice  svých  linek  svým  sousedům  pomocí  zpráv  nazývaných 
Link State Agreement – LSA. Směrovače pak vybírají cestu, která má nejmenší ohodnocení, 
tj. nejmenší celkový součet metrik. 

Typickou vlastností sítí menších organizací je, že generují nebo zpracovávají data, ale 

neumožňují průchozí přenos. Tyto typy sítí jsou označeny výrazem „stub network“. Sítě typu 
„stub“ jsou propojeny s ostatními sítěmi  přes jedno spojení.  Proto provoz, který směřuje do 
jiné sítě, musí  odejít přes toto spojení.  Tato  skutečnost se dá při  směrování  velmi  efektivně 
využít  nastavením  hraničního  směrovače  jako  výchozího  pro  každou  datovou  jednotku 
směřující  mimo  síť  organizace.  Využívání  výchozí  cesty  navíc  zpřehledňuje  směrovací 
tabulku a urychlí proces směrování. 

Hardware počítačových sítí 

11 

Obr. 2.4 Statické a dynamické směrování