BHWS_skripta

Věřím, že učební text bude užitečnou pomůckou při rozšiřování znalostí všech zájemců 

o problematiku komunikační sítí a jejich komponent.  

V tomto místě bych také poděkoval kolegům a studentům, kteří mi pomáhali ve sběru, 

třídění a zpracování materiálů, ze kterých vznikl tento učební text. 

Hardware počítačových sítí 

7 

2  Principy směrování v paketových sítích 

2.1  Klíčové  vlastnosti  směrovacích  protokolů  rodiny  distance-vector 

a link-state 

2.1.1 Směrování 

Charakteristickým  rysem  síťové  komunikace  je,  že  zajišťuje  výměnu  informací  mezi 

větším  počtem  uživatelů  pomocí  koncových  zařízení.  Protože  je  zpravidla  tato  komunikace 
časově  či  objemově  omezená,  lze  s výhodou  využívat  sdílení  společných  komunikačních 
prostředků. Sdílení má však za následek potřebu identifikace jednotlivých komponent sítě a 
implementaci procesu pro nalezení těchto komponent v síti. 

Proces, který zajistí stanovení cesty od zdroje k cíli přes komunikační síť a následně i 

přenos uživatelských informací po této cestě, se nazývá směrováním. Přesto, že hledání cesty 
je  nezbytným  procesem  jak  v případě  spojově  orientovaných  přenosů,  tak  i  u  přenosů  bez 
spojové  orientace,  častěji  se  o  něm  mluví  ve  spojení  s paketovým  přenosem.  Je  tomu  tak 
proto,  že  u  paketového  přenosu  je  každý  paket  směrován  zvlášť,  tj.  směrování  se  provádí 
mnohem  častěji.  Navíc  z důvodu  rozmanitosti  paketových  sítí  existuje  široká  řada  různých 
řešení. V dalším textu se budeme zabývat výhradně směrováním v paketové síti.