Komunikace - Německo, Francie, Velká Británie

Rozpor, tj. ukázání vlastních názorů, je nejen francouzský způsob řešení konfliktů. Rozpor se vyjadřuje v komunikačním chování a v jednání. Při jednání vyvolává často rozpor akce, jejíž účelem je překvapit zúčastněné. Rozporu používají Francouzi často, pokud vztahy poukazují určitou míru soudržnosti.

Globální a strategické myšlení se ve francouzské kultuře cení už od dětství, vztahuje do

přemýšlení při řešení problému mnoho vlivů a souvislostí. V případě potřeby jsou zapojeny i

relevantní osoby ze vztahové sítě. Nepřichází v úvahu tematické oddělení organizační struktury firmy a oblasti vztahující se k projektu, oddělení přítomnosti a budoucnosti. Za důležitou se považuje originalita. Francouzi se s námi shodují v celistvosti pohledu, avšak zdůrazňují dlouhodobou strategičnost svých úvah a řešení.

Velká Británie

Kulturními standardy ve Velké Británii jsou sebekázeň, pragmatismus, nepřímá komunikace a ritualizace.

Angličané se co nejvíce snaží neukazovat okolí emoce. Často jim jsou přiřazována adjektiva jako chladní, distancovaní, nezúčastnění. Stejně se prezentují i u vlastních výkonů a schopností. Distancování se a snižování osobních výkonů se cení více než mentalita ostrých loktů.

Angličané mají zalíbení v detailním, dalekosáhlém plánování. Mají nechuť k principům, odmítavý postoj k teoretickým úvahám, které přesahují jejich zkušenosti. Reagují raději flexibilně. Kompromis a dohoda stojí nad původní myšlenkou. Dalším aspektem jejich pragmatismu je tzv.common sense, v češtině zdravý lidský rozum. Na něm je založeno také jejich právo (mimo equitu, která se již mnoho nepoužívá, a judikatury). Nová myšlenka je nejprve podrobena empirii. Čím více se odlišuje od ověřených zkušeností, tím se k ní Angličané stavějí skeptičtěji. Ustavují tím rovnováhu, kdy na jedné straně je střízlivý posudek návrhu s ohledem na jeho přímé využití a šance na uskutečnění, a na druhé straně se pak už detailní plánování nepovažuje za nutné, když je to už ověřené.

K nejvíce chráněným hodnotám v Anglii patří soukromí, svoboda jednotlivce a názoru. Svoboda pro ně znamená svobodu jinak smýšlet. Kritika se vyjadřuje nepřímo, zdrženlivě. Angličané mají velmi diferencovaný repertoár, jak sdělit odmítnutí a kritiku, přičemž tím může dojít k nepochopení a celkově nulovému efektu. Cílem diskuse není vymezení pro a proti, jako spíše integrace rozdílných názorů do kompromisu.

Kulturní standard ritualizace se ukazuje nejprve v silné identifikaci Angličanů se skupinami, k nimž patří (od patriotismu přes hrdost na vlastní univerzitu ke klubům). Nejzřetelnějším příkladem může být královská rodina, která přes veškeré problémy má stále vlivnou, integrující funkci, přesahující její politickou moc.