Ekonomická rovnováha a ekonomický růst

- investice vyvolá větší přírůstek výdajů (tedy HDP) -> vyvolání řetězu spotř. Výdajů
- investice znamenají i zvýšení zaměstnanosti -> více nákupů a spotřeby

- mezní sklon k investicím ovlivňuje:
1. Mezní efektivnost kapitálu – výnosnost investice v porovnání s depozity
- porovnání výnosu úroku z banky a investice

2. Úrokovou míru – ovlivněno množstvím oběživa
- preference likvidity = možnost okamžitého použití
- zmenšuje velikost investicí
3. Investiční multiplikátor (K) – o kolik se změní důchod při změně investičních výdajů o jednotku
- ΔY= k • ΔI – přírůstek produktu vyvolaná jednotkovým přírůstkem investic

- keynesiánský model přikládá velkou důležitost politiky zaměstnanosti

- především na změny celkových výdajů (AD) a vliv na rovnovážný produkt

- AD odlišný tvar než u klasického modelu -> ceny a mzdy málo elastické
- AD mírně roste dokud roste AS (dokud jsou k dispozici zdroje)

- rovnováha dosažena i za nevyužití zdrojů

A – rovnováha produktu s vysokou nezaměstnaností
B – růst poptávky – zvýšení produktu a zaměst.
PP – potencionální GDP

Hranice produkčních možností

Vyjádření hranice produkčních možností

- pohybuje-li se ekonomika na hranici svých produkčních schopností (maximální využití zdrojů), lze zvýšit výrobu jednoho statku pouze při snížení výroby druhého
- D = přesažení využití zdrojů – nereálná situace
- C = nevyužití všech zdrojů (existence nezaměstnanosti)
- A;B = efektivně využívané zdroje, efektivnost = neplýtvání zdrojů

Potenciální produkt

- nejvyšší udržitelný výkon ekonomiky při určitém množství a kvalitě výstup
- odpovídá optimálnímu (plnému) využití zdrojů -> produkt při přirozené míře nezaměstnanosti
- vyjádřen ADL (agregátní nabídkou v dlouhém období)

EKONOMICKÝ RŮST

- nastává při růstu reálného HDP a národního důchodu v čase
- posun hranice produkčních možností
- posun směrem vpravo nahoru
- zvětšení schopnosti ekonomiky vyrábět statky a služby
- je to růst potenciálního produktu (HDP)
- standardní se pohybuje okolo 3,5 % HDP
- posun z pozice 0 do pozice 1
Faktory způsobující růst:
a) kvantitativní
– produkční funkce Y=f (K, L, …)
b) kvalitativní
- produktivita práce a její růst
- úroveň technologií
- řízení, organizace práce

- měříme reálným HDP (Y) výpočet:
1) přírůstkem v čase (t) -> Y = Yt - Yt-1
2) koeficient růstu (r) v % -> r = Yt - Yt-1 * 100
3) tempo růstu (G) v % - > G = (Yt - Yt-1 / Yt-1) * 100

Neoklasické teorie růstu
- růst důchodu závislý na změně kapitálu, pracovní síly, a půdy a jejich mezní produktivitou
1. Cobb-Douglasova produkční funkce
- nejznámější neoklasickou produkční funkcí
Y= A*K2*Lb …… Y – výstup, K – technologický pokrok, A,b – koeficienty elasticity reálného HDP ve vztahu k růstu kapitálu a práce
- podrobné studie vycházejí z růstového účetnictví = zpětné vyúčtování všech položek, vedoucích k růstu
2. Model Roberta Solowa
- zaměření na růst úspor a kapitálové akumulace na technologické změny
- primární faktor ekonomického růst = technologická změna
- růst kapitálu na pracovní sílu má malý podíl
3. Harrod – Domarův model růstu
- Gn = n + t…… n – růst populace, t – tempo technického pokroku rozšiřující práci
- tempo přirozeného růstu
- maximální možná míra růstu při využití všech zdrojů
4. Keynesiánský model růstu
- důraz na efektivní poptávku (agregátní výdaje) a dynamickou rovnováhu při rovnosti úspor a investic
- zaměření na reálnou ekonomiku a finanční oblast reprezentována pouze úrokovou mírou
- charakteristické rozšíření počátečních modelů o měnový, finanční a mezinárodní blok
5. Modely Římského klubu
­- snaha charakterizovat dlouhodobé trendy rozvoje
- základem je systémový přístup a zohlednění různorodostí světa a vzájemných vazeb faktorů