Podnikové početnictví - studijní materiál

Nákladové účetnictví ve spojení s kalkulací a rozpočetnictvím může být vybudováno různě. Buď se orientuje na porovnávání žádoucího stavu se stavem skutečným, vycházejícím z celkových nákladů, anebo vychází z tzv. dílčích (neúplných) nákladů. Takové pojetí bere za základ rozčlenění nákladů podle jejich závislosti na objemu výkonů do typů nákladů fixních a nákladů variabilních.

Odlišným chápáním nákladů v rovině nákladového účetnictví a kalkulace na jedné straně, a v rovině finančního účetnictví a výkazů na straně druhé, dochází k celé řadě posunů celkové mohutnosti veličin, se kterými pracují v jednom období oba okruhy. Zejména při kalkulaci nákladů se uplatňuje specifická kategorie tzv. kalkulačních nákladů, které ve finančním účetnictví buď vůbec nefigurují, nebo mají jiný objem. Příkladem jsou odpisy dlouhodobě vázaných aktiv. Zatímco kalkulační odpisy jsou stanovovány s ohledem na co nejpřesnější vystižení skutečného opotřebení příslušných dlouhodobých statků, jsou účetní odpisy stanovovány na základě odlišného chápání jejich funkce (zejména s ohledem na zachování majetkové podstaty podniku a s tím souvisejícími otázkami rozdělování zisku).

Nákladové účetnictví je primárně nástrojem řízení hospodárnosti produkce a přiřazování nákladů jejich nositelům v kalkulaci. Jeho organizace je proto úzce závislá na skutečném organizačním uspořádání podniku. Nejmenším celkem pro účtování je středisko. Střediska mohou být zřizována jak podle podnikových funkcí (pořizování, správa, výroba, odbyt) a podle odpovědnostních hledisek s těmito funkcemi spojených, tak také podle hledisek prostorových (dílny, provozy) a v neposlední řadě také podle potřeb technicko - početních (hlavní, vedlejší, pomocná střediska).

ROZPOČETNICTVÍ

Jestliže v kalkulaci nákladů jde primárně o stanovení (nebo zjištění) nákladů určité jednotky výkonů, jsou rozpočty nákladů sestavovány pro jednotlivé vnitropodnikové útvary (střediska). Celek vzájemně provázaných střediskových rozpočtů tvoří relativně samostatnou část podnikového početnictví, označovanou jako rozpočetnictví.

Dříve se rozpočty považovaly za nástroj zejména krátkodobého řízení, nyní se projevuje určitý posun v jejich hodnocení a běžné je sestavování rozpočtů i na delší období; hlavní je však posun od izolovaných rozpočtů k jejich určité soustavě v celopodnikovém měřítku. Rozpočty rozlišujeme dlouhodobé, které ovlivňují vývoj podnikových politik (zejména ve finanční oblasti), podnikové, sestavované pro určitou oblast na úrovni podniku jako celku, a konečně nejběžnější rozpočty vnitropodnikové. Některé učebnice řadí vnitropodnikové rozpočty do soustavy manažerského účetnictví.

Ve vnitropodnikových rozpočtech se řeší, jak už bylo řečeno, především otázky nákladů, a to zejména režijní povahy. Zde se projevuje oboustranná vazba rozpočtů nákladů a předběžných kalkulací. Zatímco na bázi rozpočtů se uskutečňuje řízení po linii režijních nákladů, je využití kalkulací orientováno na řízení nákladů jednicových. Pro techniku sestavování rozpočtů a kontrolu režijních nákladů lze označit za důležité existující vertikální podnikové vazby (centralizovaný systém řízení versus systém decentralizovaný). Zatímco pro centralizovaný model je charakteristický „rozpis" podnikových úkolů postupně na nižší stupně a útvary, je pro decentralizovaný model typické sestavování rozpočtů nejprve na nejnižší úrovni a jejich postupná sumarizace až na úroveň celého podniku. Pochopitelně v praxi se uplatní nejspíš kombinace obou postupů. Pro rozpočty je charakteristická potřeba uplatnit spojení klasifikace nákladů podle druhů (CO?) s klasifikací nákladů podle účelu (NAČ?). To vyvolává potřebu sladit vzájemně nákladové komplexy v soustavě rozpočtů a ve výsledovce (výkazu zisků a ztrát) finančního účetnictví.