Panregiony výpisky Subsaharská Afrika
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Španělsko: do dnes spravuje menší državy Ceuta a Melilla
významnějším územím bylo Španělské Maroko z roku 1912 (v 50. letech získalo nezávislost francouzské Maroko, a to španělské mu bylo přičleněno, do roku 1975 kontrolovalo Západní Saharu, která mu byla přičleněna na Berlínské konferenci
Itálie: na počátku 20. století získala Libyi, spravovala Somálsko a Eritreu, ve 30. letech obsadila Etiopii → o území přišla ve 2. světové válce, když byla její území obsazena Brity, obnovená nezávislost Etiopie, k níž se přidala i Eritrea 1993, část Somálska byla navrácena Etiopii a ze zbytku se vytvořilo poručnické území OSN
Portugalsko spravovalo Mosambik a Angolu, Kapverdy, ostrov Sv. Tomáš a Princův ostrov → z afrických území byly vytvořeny integrální provincie Portugalska, v 60. letech se začal budit ozbrojený odpor, nakonec se armáda postavila proti vedení státu, v 70. letech vyhlásila portugalská území nezávislost
Angola – došlo k soupeření Západního a Sovětského bloku
některé státy se přihlásily k Marxismu (Mosambik), Západní blok přímo a nepřímo podporoval diktátorské režimy, protože bojovaly proti marxistickým povstalcům
Jihoafrická republika – 1910 přijaty rasistické zákony
zvrat roku 1948 vítězstvím Národní strany, která prosazovala rasovou segregaci, odstranění proběhlo až na přelomu 80. a 90. let a první volby, kterých se mohli účastnit černoši, proběhly v roce 1994
do většiny afrických zemí byly implementovány západní instituce, v těchto podmínkách ale neplnily svou úlohu → mnoho diktátorů se drželo u své moci jen díky studenoválečnému konfliktu
Struktura regionu
-
struktura je výsledkem kolonizace a dekolonizace
-
vznikly státy nepřipravené na existenci stanovených hranic a na fungování v mezinárodním systému
-
hranice narušily přirozený africký regionalismus, historické i kulturní tradice
-
neexistují národní státy, ale státní národy v hranicích narýsovaných evropskými mocnostmi, což vede k etnickým konfliktům, pokusech o secesi, rozpad státnosti apod.
mnoho afrických států obchoduje s Čínou, protože jim vyhovuje jejich politika nevměšování se, a tak spolupráci nepodmiňují „good governance“
-
Transhraniční regiony – hranice vychází ze stavu, jak byly narýsovány kolonizátory, bez ohledu na historické státní prostory;
jazykové skupiny a
náboženské skupiny → takže hranice státu neodpovídají jednotlivým etnolingvistickým skupinám
Ewové se nacházejí jak v Ghaně, tak v Togu, Beninu a Nigérii
Jorubové v Nigérii, Beninu a Togu
Fulbové od Senegalu přes Nigérii po Kamerun
transhraniční regiony nemají v Subsaharské Africe větší politický význam;
Togo – původně sebrané Německu, rozděleno na francouzský Togoland, z něhož je dnes Togo a britský Togoland, z něhož je dnes Ghana
tzv. Velké Somálsko je dnes rozděleno do Etiopie, Somálska, Džibuti a severu Keni
Britský Kamerun – původně německá kolonie Kamerun byla po válce přidělena jako mandátní území Británii, to se pak stalo součástí britské Nigérie, přičemž sever byl rozdělený na dvě provincie a jih vytvořil provincii novou → 1961 byla větší část Britského Kamerunu připojena k Nigérii a jižní část (bývalý francouzský Kamerun) vytvořila Kamerunskou republiku