Teorie mezinárodních vztahů 2

Po první světové válce

1. světová válka

- zásadní otřes zpochybnila všechny politické instituce a zvyklosti včetně mezinárodního práva a diplomacie

- radikální reakce: Wilson, Lenin, Hitler

- první velká debata: realismus a idealismus (liberalismus), kuberálové se snaží o reformy mezinárodní politiky cestu Společnosti národů a dalších projektů E. H.Car odmítá utopismus Spoleečnosti národů a připomíná realitu moci (realista)

- reformovat mezinárodní systém

- zabývá se domácími institucemi, vzděláním

- reakce (Wilson) nekritizuje americký režim (liberální kapitalismus

- většina Němců považovala Versaillskou smlouvu za nespravedlivou

- německá rasa byla nadřazená, pohrdala slovanskou

- první velká debata začíná v cca 30. letech a končí v cca 40. letech

- třetí (čtvrtá) velká debata: racionalismus a konstruktivismus, racionalismus jako sblížení liberalismu a realismu, debata je o povaze reality a poznání

Realistická tradice

- studium války a míru má svojí podstatou realistickou ovahu, obor je definován realisticky

- všechny ostatní se vůči realismu vymezují, realismus je tradice nikoliv koherentní teorie

- může ji vymezit znaky, které nutně každý realista nemusí sdílet

Znaky realismu

- realita = moc (především vojenská)

- moc = konflikt

- konflikt = nevyhnutelnost války

- válka = ústředí postavení státu jako racionálního aktéra (sleduje svůj národní zájem), ostatní aktéři druhořadí

- schopnost vést válku základním atributem

- stát se chová racionálně (schopnost plánovat,..)

Klíčové koncepty

- anarchie: absence mezinárodní vlády a možnosti násilného konfliktu

- hegemonie: nestabilitu anarchie zmírňuje hegemon, dominantní velmoc zaručuje pravidla a instituce mezinárodního řádu, přechod mezi hegemony se obvykle odehrává ve velké válce

- národní či státní zájem: přežít, zajistit bezpečnost, maximalizovat moc

- mocenská rovnováha: státy sledují rozložení moci v systému a brání jeho ovládnutí jedním z nich

- bezpečnostní dilema: zajištěním vlastní bezpečnosti ohrožuji ostatní a ostatní zase ohrožují mě, podle realistů je bezpečnostní dilema nevyhnutelné

Historický vývoj realismu

- předchůdci: Thukydidés, Machiavelli, Hobbes, geopolitici

- první velká debata: Carr – odmítá utopii ve jménu praxe, ale není úplné odmítnutí, chce vychýlit kyvadlo zpět k praxi, instituce musí respektovat realitu moci, pokud tak nečiní hrozí výbuch

- klasický realismus (klasičtí/ historičtí realisté), po 2. sv. v., evropští migranti v USA: Morgenthan, Kissinger, Reymond Aron, historicky informované teorie či teoreticky podložené historie

REALISMUS VE 20. STOLETÍ

- Amerika se stává velmocí

- Morgentau podniká studium, říká, že národní zájem je definován maximalizací moci

- ekonomický (maximalizuje zisky) x politický (maximalizuje postavení, moc) člověk