Panregiony výpisky Východní Asie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
podobně jako v Evropě ani ve Východní Asii neexistoval prostor pro pokusy o mimoblokovou existenci
kromě Japonska nenacházíme v průběhu bipolárního konfliktu ve Východní Asii řádný politický systém s demokratickými rysy
odlišnost proamerického celku tedy není v demokratických tendencích ale v ekonomice
Japonsko, Jižní Korea a Taiwan
došlo u nich k dynamickému hospodářskému rozvoji (Japonsko ve studené válce bylo druhou nejsilnější světovou ekonomikou a Jižní Korea s Taiwanem byly ukázkovým příkladem asijských tygrů)
v Japonsku se setkáváme k tvorbě silných hospodářských celků, které se zabývají širokou škálou aktivit
ve státě operuje malý počet firem, které zaměstnávají velkou část populace a ve spolupráci se státem efektivně snižují tlak na zvyšování mezd. Tyto celky fungují tzv. jako rodina → utrácí svůj plat za výrobky firmy, bydlí ve firemním bytě, využívá firemní sociální ochranu, velká loajalita k firmě
transnacionální hospodářský region tvořený Japonskem, Jižní Koreou, Taiwanem a Hongkongem JAKOTA
silná obchodní interdependence, region stmelovala obava z komunistických režimů, bezpečnostní podpora ze strany USA a Austrálie
ve Východní Asii se začaly formovat základy nového panregionu Asijsko-pacifického regionu
Čínský vzestup a nová podoba Východní Asie
tradiční hegemon dálněvýchodního regionu – Čína
v 19. století se nedokázala Čína bránit tlaku evropských mocností na získání vlivu na jejím teritoriu, nenašla odpověď na mocenský vzmach Japonska, jež si také nárokovalo čínské území (Korea)
z 2. světové války vyšla relativně posílená (spojenec SSSR proti Japonsku) → stálý člen Rady bezpečnosti OSN
první roky po konci 2. světové války ale Čína vypadala jako mocnost druhého řádu, navíc utrpěla důsledky občanské války a vznikem dvou politických režimů:
komunismus na kontinentu a
nacionalismus na Taiwanu
Čínsko-sovětské vztahy lze po roce 1964 považovat za nepřátelské
spouštěčem se stala smrt Stalina a odchod nového vedení z přímé konfrontace se Západem
Čína nepřijala odsouzení kultu osobnosti, demokratizaci ve východoevropských satelitech SSSR, ani Chruščovovu tezi o mírovém soupeření komunismu s kapitalismem, i přes sovětský zásah v Maďarsku v roce 1956, se Mao pasoval do role hlavního lídra sovětské komunistické revoluce
v roce 1958 Čína realizovala „Velký skok“, jehož cílem byla industrializace a modernizace, ale ve výsledku bylo rozvráceno hospodářství a miliony mrtvých
SSSR a ČLR se staly soupeři o vliv i uvnitř skupin komunistických zemí
Chruščov odvolal své poradce z Číny a odmítl s Čínou sdílet jaderné tajemství → Čína pak v roce 1964 provedla samostatný jaderný pokus
v rámci „kulturní revoluce“ se Čína izolovala (čistky ve straně)
ochrana marxismu-leninismu byla jen clonou Maovo mocenské ambice