Úvod do praktické žurnalistiky 6

použití metafor

použití hlasových prostředků

apod.

Framing – konstrukt na:

1) makroúrovni (z pozice médií) = způsob prezentování, které novináři a další komunikátoři užívají k informování způsobem, jenž koresponduje s existujícím schématem publika

= to nutně neznamená, že by novináři zámerně zkreslovali realitu anebo manipulovali s realitou

vede k posilování stereotypů, stigmatizaci, nálepkování atp.

toto může například souviset s interpretativním schématem, tj. zkušenostmi, praxí, veřejným míněním novináře… : zjednodušené rámování: Dobří X Zlí

příklady: migrační krize a způsob jednostranné interpretace na FTV Prima (migranti = zlo)

články o bezdomovectví a bezdomovcích ( je to „problém“!)

romové a kriminalita (rovnítko)

atp.

rámcování = nutný prostředek k redukování komplexity tématu tak, aby byla přístupná a uzpůsobená publiku a jeho kognitivnímu schématu

2) mikroúrovni (z pozice jednotlivců) = rámcování popisuje, jak lidé užívají informace a prezentace k tématu, když utvářejí dojmy z těchto informací

Agenda-setting – „nastolování témat“

v akademické sféře = prostor analýzy vlivu/aktivit novinářů, politiků, policy-makers a dalších skupin

1) Jak jsou zprávy utvářeny?

Gate-keepers = „strážci“; ti, kteří rozhodnou, co půjde do médií

dnes se jedná o různé: politiky – elity (ekonomické, kulturní atp.) – vlastníky médií – editory – novináře – korporace (prostřednictvím lobbyingu) – vlivné bloggery – influencery na IG atp.

Spin-doctors = „faleš“, „falešný bod“, „vrhání“ falešných informací

definice: „a person responsible for ensuring that others interpret an event from a particular point of view”

„osoba, jejímž úkolem je zajistit, aby událost byla veřejností vykládána z určitého úhlu pohledu“

dnes různí: většinou ne politici, ale lidé částečně v pozadí, například poradci, konzultanti, kteří se nebojí jít do médií s kontroverzními tématy a svéráznými interpretacemi reality /ČR: „Sarajevský atentát“ (okolí V. K.), viróza (mluvčí prezidenta), USA: Tažení proti Iráku vedené S. Husajnem (Pentagon)

2) Jak jsou zprávy zpracovány publikem, recipienty?

existuje množství výzkumů, ale různorodé výstupy (příklady):

Elisabeth Noelle-Neumann (Spirála mlčení, 1973), Michael Robinson (Videomalais, 1975), Pippa Norris (Virtuous Circle, 2004), Neil Postman (Zezábavnění, 1984), Mark Elchardus (Drama-democracy, 2002), J. Habermas (Komunikativní jednání, 1981)

Příklad agenda-setting

předpoklad: „Média nám nesdělují, co si máme myslet, ale spíše, co si o tom máme myslet“.

vysvětlení: např. v politických kampaních média neupoutají náš zájem k tomu, abychom si o významném společensko-politickém tématu dokázali myslet, zda ano či ne (zákaz kouření v restauracích; zákaz potratů atp.), ale spíše vedou náš zájem k tématům, které mohou, ale ani nemusí být podstatná pod kandidujícího politika anebo pro veřejnost.