Studijni_opora_VFEK_1._tema_Uvod

Fiskální politiku řídí vlády členských států EU, používá státní rozpočet, tedy příjmy
(daně) a výdaje (např. investice, sociální transfery). Cílem je ovlivnit ekonomický růst,
zaměstnanost a inflaci.
Typy:

Expanzivní (zvyšování výdajů / snižování daní) → podporuje ekonomiku.
Kontraktivní (snižování výdajů / zvyšování daní) → snižuje přehřátí ekonomiky.

Monetární politika: Řídí ji Evropská centrální banka (ECB) pro eurozónu, Sleduje
peněžní zásobu a úrokové sazby. Cílem je hlavně cenová stabilita (inflace kolem 2 %).
Typy:

Expanzivní (snižování úroků, nákupy aktiv) → podporuje úvěry a růst.
Kontraktivní (zvyšování úroků, prodej aktiv) → zpomaluje inflaci.

Rozdělení kompetencí v EU
Monetární politika:

Centralizovaná pro všechny země eurozóny.
ECB je nezávislá a nesmí financovat státní rozpočty.

Fiskální politika:

Decentralizovaná, každá země ji řídí sama.
Existují přísné limity, např. Maastrichtská kritéria:

Vztah fiskální a monetární politiky
Komplementarita:

Expanzivní fiskální politika + expanzivní monetární politika → růst
Kontraktivní + kontraktivní → snižování inflace

Omezení fiskální politiky ECB:

ECB se stará o inflaci, vlády o růst a zaměstnanost.
Pokud stát utrácí moc a ECB se snaží brzdit inflaci, může dojít k napětí mezi politikami.

Koordinace v EU:

Pakt stability a růstu sledují dodržování pravidel fiskální politiky.

ECB spolupracuje s vládami na makroekonomické stabilitě, ale zachovává nezávislost.

Monetární politika je centralizovaná a zaměřená na inflaci (ECB).

CEVRO UNIVERZITA

Jungmannova 17, 110 00 Praha 1

Česká republika

+

420 221

506 700

info @ cevro.cz

www.cevro.cz

/

2 5

STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA

Fiskální politika je národní a zaměřená na růst a rozpočet (vlády).
Jejich vztah je komplementární, ale někdy napjatý, protože různé cíle a úroveň kontroly
mohou vést k střet

Veřejné statky, které jsou financovány z veřejných rozpočtů, lze rozdělit na čisté a smíšené.
Čisté veřejné statky jsou charakteristické tím, že splňují princip nevylučitelnosti ze spotřeby a
nerivalitní spotřeby. Nevylučitelnost znamená, že nelze zabránit jednotlivci v užívání
veřejného statku, a tedy není možné vybírat poplatek za jeho užívání. Nerivalitní spotřeba
znamená, že spotřeba jedním uživatelem nesnižuje dostupnost statku pro ostatní. Typickými
příklady čistých veřejných statků jsou národní obrana, pouliční osvětlení nebo ochrana
životního prostředí. Tyto statky jsou zpravidla plně financovány z veřejných rozpočtů, protože
soukromý sektor by je neposkytoval v optimálním množství nebo vůbec.

Smíšené veřejné statky nesplňují všechny charakteristiky čistých veřejných statků, ale přesto
je jejich poskytování ve veřejném zájmu. Může u nich docházet k přetížení kapacity, mohou
být částečně vylučitelné nebo může existovat určitá míra rivality ve spotřebě. Příkladem
smíšených veřejných statků jsou vzdělávání, zdravotnictví, veřejná doprava či kulturní služby.
Tyto statky bývají často spolufinancovány jak z veřejných zdrojů, tak i prostřednictvím
přímých plateb uživatelů. V různých zemích EU existují odlišné přístupy k míře
spolufinancování těchto statků, což odráží různé společensko-ekonomické modely, tradice a
historii.