Dedrologie-I.

Původ: Japonsko: vlhké lesy

Vzrůst: statný jehličnatý strom, dorůstá výšky 15 – 25 m. Nejvyšší jehličnany mohou mít i 40 m.

Koruna: kuželovitá, vrcholový výhon je převislý.

Borka: červenohnědá a odlupuje se v dlouhých pruzích

Letorosty: šířce asi 2 mm jsou ploché.

Olistění: stálezelené, šupinaté listy, ostře špičaté, konci odstávají od větévek, na líci leskle zelené, na rubu s výraznou bílou kresbou.

Květ: Samčí šištice hnědavé.

Šiška: 5-6 mm v průměru a jsou složeny z 8-10 někdy až 12 semenných šupin.

Stanoviště: Čerstvě vlhké hlubší půdy a nejlépe jim svědčí polostín. Vlhké lesy. U nás patří mezi neotužilejší cypřišky, které snášejí mrazy na všech stanovištích. Je vápnomilný.

Použití: Vysazuje se jako solitéra.

Juniperus communis – jalovec obecný

Původ: téměř celé mírné pásmo Severní polokoule; u nás v nížinách i horách,

Vzrůst: štíhle kuželovitý, rozkladitý keř až nízký strom s jedními více kmeny, vysoký i přes 5 m. Textura lehčí než u většiny druhů jalovců. Je dlouhověký, dožívá se i 500 let.

Borka: šedá až hnědočervená, podélně brázditá, tenká, snadno se odlupující

Olistění: stálezelené, pichlavé, šedozelené jehlicovité listy vyrůstají v trojčetných přeslenech. Jsou 1 – 1,5 cm dlouhé, na svrchní straně se širokým bílým pruhem.

Květ: duben-červen, Samčí šištice žlutavé 0,4 – 0,5 cm dlouhé, samičí drobnější zelené

Šiška: namodrale černé, sivě ojíněné, kulovité jalovičinky, 0,4 – 1 cm velké, dozrávají 2.-3.rokem

Stanoviště: Mrazuvzdorný s minimálními nároky na vláhu, který snáší pouze mírné přistínění, nesnáší znečištěné ovzduší. Je výborně odolný ke klimatickým extrémům. Půda suchá, i střídavě vlhká, propustná, méně výživná, písčitá.

Vlastnosti: Plody jsou využívány jako koření nebo k výrobě destilátů (gin, borovička).

Juniperus horizontalis – jalovec vodorovný

Původ: Severní Amerika: písky a skály, často na březích řek a jezer

Vzrůst: zcela plazivý vždyzelený jehličnatý keř 0,2 – 0,6 m vysoký s dlouhými větvemi. Větvičky jsou cca 1 mm tlusté. Je nejnižší ze všech jalovců.

Borka: hnědá, na kmíncích se odlupuje v tenkých páscích, na silnějších větvích v širších šupinách

Letorosty: husté vzpřímené až horizontálně odstávající

Olistění: stálezelené, šupinovité, vejčité až podlouhlé, na hřbetě se žlázkou, nepichlavé, modrozelené až šedozelené, po 2 – 3 v přeslenu, 0,2 – 0,6 cm dlouhé, šikmo od větvičky odstáté. V zimě se barví do fialova.

Šiška: Šištice kulovité, šedavě ojíněné, 0,6 – 0,8 cm velké, v kultuře většinou neplodí.

Stanoviště: Mrazuvzdorný s minimálními nároky na vláhu, který snáší též přistínění i znečištěné ovzduší. Velmi nenáročný a přizpůsobivý, dobře roste i na značně suchých lokalitách tak i na vlhkých, kyselá až alkalická, písčitá, kamenitá, minerálně velmi chudá.