Souhr-na-6-stranek-staci-ke-zk-kopriva-a-spol-za-2

Základní pojmy politika, politologie, normativní přístup, deskriptivní přístup, filozofická, empirická a vědecká tradice, legitimita a legalita
Politika – umění řídit stát; Spočívá v účasti politických subjektů na státních záležitostech. Nástrojem k prosazení cílů je politická moc, o jejíž získání usilují různými prostředky. Proces, v němž skupina lidí, jejichž názory a zájmy jsou odlišné, dosahuje kolektivních rozhodnutí, jež jsou považována pro skupinu za závazná a jsou prosazována jako společný způsob jednání.
Členění politiky:
Polity – existující nebo požadovaný politický řád
Policy – konkrétní politika, její cíl, obsah i výsledek
Politics – tvorba politiky, střetávání politik, zájmů a přístupů
Politologie – věda o politice, předmětem je fungování státu, politické systémy, mocenské a vládní instituce, politické chování vlády, vztahy mezi státy; zkoumání politiky má počátek v antickém Řecku. Polis (řecký městský stát) + logos (věda)
Normativní přístup – snaha o optimální uspořádání společnosti; říká, jaká by politika měla být
Deskriptivní přístup – říká, jaká politika je; politika jako společenský obchod
Filozofická tradice - Platón
Empirická tradice - Machiavelli
Vědecká tradice – Marx, Weber
Legitimita – znamená oprávnění, systém vládnutí, dělba moci (Max Weber)
Legalita – právní rámec moci, v souladu se zákonem

Vývoj politického myšlení Sokrates, Platón, Aristoteles, Augustin z Hippo, Tomáš Akvinský, Machiavelli, Hobbes, Locke, Montesquieu, Rousseau, federalisté
Sokrates – idea nejvyššího dobra – vědění, upřednostňoval oligarchii (forma vlády, kde vládne hrstka prominentních osob) před demokracií (forma vlády, kde se všichni rovně podílejí)
Platón – vládnout mají ti, kdo mají znalosti a vědí co je pro společnost nejlepší; představa ideálního státu, kterou předložil ve své Ústavě, absolutní hodnotu pro něj měla spravedlnost; představitel normativního přístupu; Sokratův žák; za způsob vlády považoval monarchii; odmítá demokracii
Aristoteles – idea státu založeného na ústavě a zákonech, kritizuje Platónův ideální stát, klasifikace státu, představitel deskriptivního přístupu; požadoval, aby zákony platili i pro ty co vládnou; jeho spis Politika se stal přelomem ve vývoji politické vědy
Augustin z Hippo – položil základy křesťanské politické teorie – O obci boží
Tomáš Akvinský – dokázal racionální pohled na svět uvést do souladu s křesťanstvím; zformulovat teorii společnosti a sociální etiky
Machiavelli – patří k zakladatelům moderního pojetí státu; závěry vyvozoval z historických zkušeností; Vladař – soubor rad panovníkovi; pravděpodobně zavedl slovo stát
Hobbes – smluvní teorie státu
Locke – smluvní teorie státu; Dvě pojednání o vládě; naznačil rozdělení moci
Montesquieu – Duch zákonů – teorie o státu, založená na vládě zákona a na důsledné kontrole státní moci; oddělení soudní moci od výkonné
Rousseau – demokracie jako přímá účast lidu na zákonodárné a výkonné moci
Federalisté – Madison a Hamilton; diskuse k americké ústavě