Souhr-na-6-stranek-staci-ke-zk-kopriva-a-spol-za-2

Lidská práva podstata a vlastnosti lidských práv, jejich dělení, univerzální a regionální dokumenty, Charta 77.
Lidská práva – souhrn práv a svobod, které jsou přisuzovány každé lidské bytosti, chápání lidských práv se vytvářelo postupně, idea přirozeného práva je teoretiky považována za mýtus, který má však velký význam pro celou evropskou kulturu,
Dělí se na univerzální – platná pro všechny, nezrušitelná (nezcizitelná) – nelze je odejmout, nepromlčitelná – člověk o ně nemůže přijít, když je nevykonává, nezadatelná – člověk se jich nemůže vzdát
Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických práv, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech tvoří univerzální lidská práva.
Lidská práva v ČR – Listina základních práv a svobod (1991), Listina se skládá z preambule a 6 hlav
Charta 77 – 1. ledna 1977, Václav Havel, na protest proti nedodržování základních lidských práv a svobod v totalitním Československu

Mezinárodní politika cíle zahraniční politiky, vlivy působící na zahraniční politiku, hlavní aktéři zahraniční politiky, mezinárodní organizace, jejich třídění, OSN, NATO, EU, ČR a EU
Zahraniční politika – jedna z klíčových oblastí působení státu; zabezpečuje vztahy mezi státy a mezinárodními organizacemi; cílem je udržování suverenity, vnitřní stability a podporuje hospodářské, kulturní, sociální a jiné zájmy občanů ve vztahu k zahraničí; působí na ní charakter sousedních států, přírodní zdroje, geografická poloha a velikost země, početnost obyvatelstva, vyspělost a stabilita polit. systému
Hlavní aktéři: Ministerstvo zahraničních věcí, Parlament – schvaluje finanční prostředky a způsob jejich použití, Hlava státu – reprezentuje stát, podepisuje mezinárodní smlouvy, přijímá a pověřuje diplomatické zástupce
Mezinárodní organizace: Dělí se z hlediska dosahu na univerzální a regionální, podle toho zda lze vstoupit do organizace na otevřené a uzavřené, po obsahové stránce organizace na zemědělské a zdravotnické.., a dále na vládní a nevládní
OSN – současně 193 států (zakládajících 51), cílem je udržovat mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské vztahy mezi národy, podporovat a posilovat úctu k lidským právům;
Valné shromáždění – má 6 výborů, každý stát má jeden hlas, zastoupeny všechny členské státy, v případě důležitých otázek musí být splněna 2/3 hlasovací většina
Rada bezpečnosti – jejich rozhodnutí jsou závazná pro členy OSN, tvoří ji 15 členů (5 stálých a 10 nestálých), výkonný orgán OSN, odpovídá za udržení míru a bezpečnosti
Mezinárodní soudní dvůr – řeší spory o výklad mezinárodního práva, skládá se z 15 soudců
Sekretariát – v čele generální tajemník, na 5 let, může být volen znovu, nesmí být zapojen do jiné organizace
EU – 1952 Evropské společenství uhlí a oceli, 1958 – Evropské hospodářské společenství (cílem koordinace obchodní unie), první rozšíření v 70. letech, 1992 – Smlouva o Evropské unii – Maastrichtská smlouva (platnost 1. ledna 1993); zahrnuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, nyní má 28 členů
Evropský parlament – poslanci jsou voleni v přímých volbách na 5 let, podílí se na schvalování rozpočtu, podílí se na legislativní funkci
Rada EU – schvaluje zákony a rozpočet, v předsednictví se členské státy pravidelně střídají, složitý hlasovací mechanismus
Evropská komise – má 28 komisařů, její členové hájí zájmy celého společenství, nezastupují žádnou zemi, kontroluje dodržování mezinárodních smluv
Soudní dvůr – rozhoduje vzájemné spory mezi členskými státy, má 13 soudců (jmenováni na 6 let)
NATO – Organizace severoatlantické smlouvy, 1949 – Washingtonská smlouva; skupina pro jaderné plánování, 26 členů
Rada NATO – vrchol politického rozhodování