Souhr-na-6-stranek-staci-ke-zk-kopriva-a-spol-za-2

Volební systémy funkce voleb, volební právo, principy, přednosti a slabiny volebních systémů, jejich proporcionalita, komponenty volebních systémů, účinky volebních formulí, volby v ČR
Funkce voleb – kontrolní funkce, rozdělit mandáty v poslanecké sněmovně, vytvořit parlamentní většinu, vládu a opozici, zjistit aktuální požadavky a priority společnosti, zjistit aktuální rozložení politických sil a přidělit jim odpovídající reprezentaci
Zásady volebního práva: všeobecné – platí pro všechny občany, rovné – všechny hlasy mají stejnou váhu, přímé – voliči hlasují přímo pro jednotlivé kandidáty či kandidátní listiny, aktivní – právo volit, pasivní – právo být volen
Volební systém – mechanismus, který transformuje hlasování voličů do podoby voleného zastupitelského orgánu; jeho komponenty – volební obvod (velikost určuje počet volených zastupitelů), struktura hlasu (volič má jediný hlas, vícenásobný hlas - volič disponuje počtem hlasů, který odpovídá velikosti volebního obvodu, alternativní hlas – může označit několik kandidátů, limitovaný hlas – počet hlasů je nižší než počet mandátů, kumulativní hlas – volič může udělit kandidátovy několik hlasů, preferenční hlas, kombinovaný hlas, dvojitý hlas), volební klauzule (min. počet hlasů, kterého strana musí dosáhnout, aby mohla postoupit do další fáze), volební formule (matematický výpočet, podle kterého se pak převádějí volební výsledky na mandáty), forma kandidatury (upravuje vztahy mezi voliči a kandidáty a nominující stranou)
(Dis)proporcionalita – každý volební systém má odlišný poměr mezi procentem získaných hlasů a procentem obdržených mandátů, nadreprezentace a podreprezentace

Ideologie funkce politických ideologií, liberalismus a jeho vývojové fáze, konzervatismus, socialistické směry, sociální demokracie ve 20. století, totalitní ideologie
Ideologie – zabývají se základními problémy společnosti a státu, otázkami vnitřní a mezinárodní politiky, má funkci vysvětlovací – pomáhají vysvětlit politické jevy a události, identifikační – poskytují vědomí identity a sounáležitosti, programotvorná – nabízejí základní rysy politického programu
Liberalismus – stal se úspěšnou ideologií, lidé se stěhují do měst, vznikl jako reakce na absolutistické režimy 18. století (Ludvík XVI.), omezení šlechtických privilegií, odmítali zásahy státu do podnikání, zpochybňovali autoritu církve, vládní formou se stala parlamentní demokracie; Fréderic Bastiat
Moderní liberalismus – státní zásahy do ekonomiky, stát přebírá větší odpovědnost vůči občanům, především za poskytování sociální, důchodové a zdravotní péče; Roosvelt, J. F. Kenedy
Neoliberalismus – Friedrich Hayek, Ronald Reagan; návrat k některým zásadám klasického liberalismu
Konzervatismus – vznik 18. století, reakce na francouzskou revoluci, opatrné chování, odmítání změn, konformní způsob života, nikdy nepředstavovat jednotnou platformu, v jednotlivých zemích se odlišoval, postupné sbližování s liberalismem, Edmund Burke, Kníže Metternich
Socialismus – Owen, Sait-Simon – vytvoření harmonické společnosti (zlo má být odstraněno zlepšením pracovních a životních podmínek dělnictva)
Vědecký socialismus – Karel Marx, Bedřich Engels
Sociální demokracie ve 20. století – sociální demokracie přestala preferovat kolektivní vlastnictví, ztotožnila se se smíšenou ekonomikou, zlepšení postavení a sociálních jistot pracujících mas; Brandt, Palme