eko-skripta

Horizont A leží bezprostředně pod horizontem O. Jeho horní část může obsahovat ještě značné množství organické hmoty a může být obtížně odlišitelná od horizontu Oa

horizont E - dochází v v něm k největšímu vyluhování (nebo v půdách, které tento horizontech nemají, ve spodních částech A horizontu).

Většina vyluhovaného materiálu je uložena v další vrstvě, v horizontu B. V této vrstvě je již velmi málo organické hmoty.

Horizont C leží těsně nad matečnou horninou, která se také někdy označuje horizont R. C horizont obsahuje slabě zvětralý materiál, podobný matečné hornině. Často se v této vrstvě hromadí uhličitany vápenaté a hořečnaté, které zvláště v suchých oblastech tvoří velmi tvrdou nepropustnou vrstvu.

Fyzikální zvětrávání je mechanické rozrušování horniny tlakem působeným cykly tání a mrznutí vody a také kořeny rostlin

chemické zvětrávání – prvotní fází je rozpouštění některých rozpustných součástí minerálů (jako je chlorid sodný, síran vápenatý)

micely - přitahují kationty rozpuštěné v půdním roztoku a podstatně tak snižují jejich „pohyblivost

kationtová výměnná kapacita - schopnost půdy udržet kationty

podzolizace - rozpustné ionty jsou přenášeny do hlubších vrstev půdy a jsou posléze ukládány v hlubších horizontech půdy

laterizace - zvětrávání půdy způsobuje rozklad jílových částic a vyplavení křemíku z půdy, což zanechává oxidy železa a hliníku

Opadanka - Většina rostlinné opadanky je tvořena celulózou, hemicelulózami a ligninem, na jejich dekompozici jsou velmi dobře adaptovány houby

• Kromě hub mohou rozkládat celulózu ještě některé bakterie, prvoci a někteří měkkýši

• Primární produkce probíhá v horní vrstvě eufotické zóně). Na dně se nachází bentická zóna, kde se nacházejí sedimenty tvořené částečně dekomponovanou organickou hmotou, minerálními částicemi (zejména jílovými) a anorganickou složkou

• Nejvyšší produkce bývá v mělkých vodách anebo tam, kde v oblastech, kde mořské proudy směřují směrem ode dna nahoru (upwelling) a tudíž zdroje živin (vzniklé mineralizací) jsou přímo napojeny na producenty

13. Regulace ekosystémových funkcí

- ekologové dosud nevyřešili vyčerpávajícím způsobem problém, co řídí produktivitu ekosystémů, Používají se tři metodické přístupy: experimenty ,srovnávací studie, matematické modelování , Přidávání živin - je asi nejběžnějším typem takových sledování

Redfieldův poměr - Fytoplankton asimiluje C: N: P zhruba v poměrech 106: 16: 1

• V pelagických zónách mořských ekosystémů je nejvýznamnějších limitující živinou dusík

• Známe i oblasti, kde je značná koncentrace jak fosforu tak dusíku, ale přitom produkce fytoplanktonu je nízká. To naznačuje, že některé jiné prvky limitují produkci

• Produktivita je tedy ve velké míře závislá na rychlosti fyzikálního transportu živin v rámci určité oblasti ekosystému a na schopností producentů tyto živiny využít