eko-skripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Boreální lesní biom (tajga) – půdy jsou po většinu vegetačního období vlhké. Vegetaci tvoří husté, stále zelené jehličnany, zejména smrky a modříny. Organická hmota se rozkládá pomalu a hromadí se na povrchu půdy
Biom arktické tundry - Nejsou zde stromy, ale v určité hloubce se tu nachází vrstva stále zmrzlé půdy (permafrost
biom alpinské (horské) tundry - obvykle teplejší vegetační sezónu, vyšší srážky, vyšší intenzitu slunečního záření , méně tuhé zimy, větší produktivitu, lépe odvodněné půdy a vyšší druhovou diverzitu než arktická tundra a nevyskytuje se tu permafrost
Biom tropického deštného lesa - Amazonská pánev a její okolí, západní Afrika v oblasti okolo řeky Kongo a Indomalajská oblast , Produktivita, biomasa i druhová diverzita je nejvyšší ze všech suchozemských biomů
Tropický lesní biom sezónního klimatu - období vlhka zde nastává v létě (při přechodu solárního rovníku). Stromy jsou zde často opadavé a obrostou listím v období vlhka. Největší plochy tropických suchých lesů jsou v jižní Americe a Africe
Biom tropické savany - zastoupené také dřeviny, rozsáhlé savany, zejména v Africe, jsou výsledkem dlouhodobého, po tisíce let trvajícího, působení člověka.
Ekosystémy tekoucích sladkých vod - vytváří kontinuum od prudce tekoucích částí toků s dobře okysličenou vodou až po téměř stojaté vody, kde se hromadí organický materiál. Produkce je často založena na cizorodém - allochtonním materiálu
Jezera - se nacházejí v jakékoliv prohlubni země, která vzniká buď ledovcovou činností, pohybem kontinentálních ker
litorální zóna (podél jejich okrajů, s emergentní vegetací),
limnetická zóna (otevřenou vodu, kde převládá primární produkce fytoplanktonu)
na dně ještě odlišujeme bentické prostředí
Brakické vody - mají často vysokou biologickou produktivitu
litorární zóna - je ohraničena nejvyšší a nejnižší hladinou přílivu a odlivu.
Pod ní se nachází neritická zóna do hloubek asi 200 m, která odpovídá hraně kontinentálního šelfu. Často to bývá také oblast vysoké biologické produktivity a diverzity.
Za touto zónou rychle klesá oceánské dno do hloubek a nachází se zde oceánská zóna.
Ve vertikálním směru můžeme odlišit eufotickou zónu a afotickou zónu, kde již neprobíhá fotosyntéza
ČÁST III. Energie a hmota v ekosystému
9. Pojem ekosystém
- souhrn všech interagujících částí fyzického (tj. fyzikálně-chemického) a biologického světa. Studiem ekosystémů se zabývá ekosystémová ekologie (neboli ekologie ekosystémů)
- různé druhy živočichů a rostlin tvoří přirozené asociace, které mají velmi charakteristické složení
- organizmy jsou navzájem spojeny přímo i nepřímo zejména prostřednictvím potravních vztahů
Potravní řetězce spojují živočichy dohromady (rostliny býložravci masožravci jiní masožravci) (Elton)