EKOLOGI - základní text
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Proto se častěji uplatňuje metoda
morfologických druhů (morfospecies), kde
jednomu druhu patří jedinci navzájem si podobnější než s jinými. Podobnost nemusí být jen ve
vnějším vzhledu, ale v biochemi (např. podobnost ve složení bílkovin), fyziologii (podobnost ve
schopnostech metabolizovat některé látky) či struktuře DNA (podobnost sledu bází).
Při pohlavním rozmnožování se neustále „promíchává“ genetická informace jedinců. Tento
genový tok zabraňuje vzniku nových druhů a proto se všeobecně má za to, že pro vznik dvou
samostatných druhů z jednoho společného předka je zapotřebí určitá míra izolace taková, aby
převážila vliv promíchávání genů. Tato izolace může být geografická (např. kontinent se rozpadne
na dva, ty se oddálí driftem a to neumožní organizmům s menší schopností šíření promíchávat
genový zásobník), tomuto procesu se říká alopatrická speciace. Speciace ve společném areálu
se nazývá sympatrická speciace
a může vzniknout tak, že se mezi populacemi vyvinou
mechanizmy reprodukční izolace. Ty se mohou vyvinout rozštěpením populace na menší celky
lišící se v
chování, v době páření, ve využívání různých zdrojů (např. různých hostitelských rostlin
u býložravců, různých hostitelů u parazitů, různých kořistí u predátorů apod.). Na tyto dílčí
populace může postupně působit přírodní výběr odlišnými selekčními silami, které je od sebe
odliší natolik, že potomci vzniklí z