EKOLOGI - základní text

běžnými  živočichy  vašeho  blízkého  okolí.  Ovšem  pod  široce  rozloženýma  korunami 

stromů  v Africké  savaně,  v arktickém  prostředí  či  tropickém  deštném  lese  na  Borneu  vypadají 

stejně přirozeně jako zvířata, která jste znali ze svého okolí. Co se zdá zvláštní v jednom prostředí 
je zcela normální v 

jiném: dlouhý krk pomáhá  žirafám dosáhnout na potravu  nepřístupnou  jiným 

spásačům, sněhobílý kožich činí polární medvědy téměř neviditelnými na věčném sněhu Arktidy a 

dlouhé  paže  jsou  nezbytné  pro  pohyb  orangutanů  v korunách  stromů  na  Borneu.  A  právě  tyto 
vlastnosti se nazývají adaptace a vznikají procesem evoluce. 

Již od dob starořeckého  vědce ARISTOTELA (384-322 př.n.l.) bylo postupně rozpoznáváno 

velké množství f

orem organizmů. Švédský přírodovědec CARL LINNÉ (1707-1778) je uspořádal do 

uceleného systému a položit též základy jejich vědeckého názvosloví i samotného pojmu „druh“. 

Velké  množství  různých  druhů  vyvolalo  v lidském myšlení představu  někoho,  kdo  je  všechny 

vytvořil, a tak vůdčím přesvědčením po stovky let byla myšlenka nějakého stvořitele, který druhy 

vytvořil  v konečné  a  neměnné  podobě.  To  bylo  podporováno  známým  faktem,  že  potomci  se 

podobají svým rodičům mnohem více než nějakým odlišným druhům. Myšlenka neměnnosti druhů 

však během doby brala zasvé, neboť se ukázalo, že např. domestikované formy se dost značně 

odlišují od svých předků. Toto poznání vedlo CHARLESE DARWINA k vskutku revoluční myšlence, že 
totiž 

druhy  nemusely  být  stvořeny,  ale  mohly  vzniknut  postupnou  přeměnou  z jiných  druhů.