EKOLOGI - základní text

záření již  nedostačuje  na to, aby fotosyntéza převyšovala 

respiraci. Nad touto  hraniční  vrstvou se směrem k hladině 
rozkládá  eufotická zóna

.  Hloubka  této  zóny  je  různá, 

v 

některých  výjimečných  situacích  (ve  velmi  čistých 

úsecích  oceánů  a  v jezerech chudých na živiny) leží 

světelný  kompenzační  bod  fotosyntézy  až  100  m  pod 

hladinou, ale obvykle je to méně, může to být i méně než 1 
m. 

C4 a CAM typy fotosyntézy zvyšují efektivitu 

využití vody rostlinami 

Již  jsme  viděli,  že  suchozemské  rostliny  mají 

problémy  se  ztrátou  vody  (tj.  přijímají-li  otevřenými 

průduchy  CO

2

,  zákonitě  jimi  současně  ztrácejí  vodu). 

Rostliny  přizpůsobené  k suchu mají  celou  řadu  adaptací, 
jimiž se s touto situací vyrovnávají. C3 fotosyntéza 
asimiluje uhlík z CO2  ve  sledu biochemických reakcí 

(Calvinův  nebo  též  Benson-

Calvinův  cyklus)  v buňkách 

listového mezofylu. Uhlík z 

CO2 

se 

slučuje 

s ribulózobisfosfátem (RB, 5-uh

líkatá sloučenina) a vznikají 

19 

2 molekuly fosfoglycerátu (PGA, 3-

uhlíkatá sloučenina). Ribulózobisfosfát je posléze regenerován 

a uhlík je zpřístupněn pro syntézu glukózy. Protože glukóza má šest uhlíků, na tvorbu každé její 
molekuly 

je  třeba  6  obratů  Calvinova cyklu. Enzym ribulózobisfosfát  karboxyláza-oxygenáza 

(Rubisco), který zodpovídá za asimilaci uhlíku, má schopnost 

slučovat RB nejen s CO

2, ale také 

s kyslíkem za vysokých hladin kyslíku a nízkých koncentrací CO2 

(tedy je zároveň oxygenázou a 

při této reakci se naopak CO

2 

uvolňuje). C3 fotosyntéza tedy má tendenci se sama zpomalovat.