EKOLOGI - základní text

který je známý jako 

kořenový  vztlak.  Ten  by  ovšem  zdaleka  nestačil  k transportu vody až do 

nejvyšších poloh stromu. Voda je transpirována listy skrz průduchy do atmosféry. Jak se výparem 
voda ztrácí, zvyšuje se v 

buňkách  osmotický tlak. Vysávají tedy vodu z okolních  buněk  a  tento 

osmotický gradient se přenáší dále až ke xylému. Tento proces vytváří 

transpirační vztlak (tenzi). 

Tenze podstatně snižuje vodní potenciál xylémových tekutin, které jinak samy o sobě mají vodní 
p

otenciál dosti vysoký. Kohezní vlastnosti vody a fakt, že xylémové tkáně vytvářejí spojitý sloupec 

vody sahající z 

kořenů  až  do  listů,  vysvětluje  pohyb  vody  v rostlině.  Tenzí  je  pak  celý tento 

sloupec tažen směrem vzhůru. 

Rostliny  tedy  získávají vodu 

(přesněji  řečeno 

půdní  roztok)  z půdy  prostřednictvím 

osmózy. Osmotický tlak je vyvolán koncentrací rozpuštěných molekul a iontů v rostlinných tkáních. 

Některé rostliny pouští a zasolených stanovišť dokážou snížit osmotický tlak kořenů až na -6 MPa 

(megapaskalů)  zvýšenou koncentrací aminokyselin, uhlovodíků  nebo  organických  kyselin 
v 

kořenových buňkách. Za to, aby udržely  vysokou koncentraci rozpuštěných  látek, platí značné 

metabolické náklady. 

Pokud  je  půda  dostatečně  zásobena  vodou,  přijímají  rostliny  zpočátku  tu vodu, která je 

držena  pouze  slabými  silami,  čili  má  nejvyšší  vodní  potenciál  (jako  je  voda  gravitační). 
S 

postupným  vysycháním  půdy  je  zbývající  voda  (kapilární,  matriční)  držena  stále  většími  a