EKOLOGI - základní text

býložravců  velmi  málo  známy.  Býložravci,  na  rozdíl  od  masožravců,  se  živí  potravou,  která  je 

svým složením velmi odlišná od stavby jejich těl. Těla býložravců obsahují hodně proteinů a tuků, 
zatímco 

rostliny obsahují  hodně polysacharidů ale málo proteinů. Býložravci živící se rostlinnými 

(např. floemovými) tekutinami přijímají nadbytek vody. A tak důležitým úkolem býložravců je právě 

rozklad polysacharidů, získání dostatku proteinů, eventuálně zbavení se přebytečné vody. 

Relativně dobře prostudovaný a v předchozích odstavcích probíraný vztah mezi predátorem 

a kořistí může být příkladem pro koevoluční procesy vzájemných adaptací rostlin a býložravců. Na 

druhou  stranu  je  zde  ale  mnoho  odlišností.  Podobnost  je  v  tom,  že  ti  býložravci,  kteří  mají 
nejú

činnější  adaptace  pro  přijímání  rostlinné  potravy  (v  uspořádání  ústních  orgánů,  potravním 

chování, fyziologii trávicího traktu a v mnoha dalších morfologických, fyziologických a 

behaviorálních charakteristikách), jsou nejúspěšnější. Stejně tak jako živočišné kořisti predátorů, i 

rostliny  jsou  vystaveni  selekčnímu  tlaku  býložravců,  kteří  vytvářejí  jejich  velmi  rozmanité  a 

dynamické  biotické  prostředí.  Jsou  zde  ale  i  podstatné  rozdíly  dané  hlavně  tím,  že  rostliny  (na 

rozdíl  od  živočišných  kořistí  predátorů)  se  nemohou  přemísťovat  (tedy  nemohou uniknout z 

dosahu  býložravců),  ale  naopak  mívají  velké  schopnosti  fyziologické  a  morfologické  plasticity.