EKOLOGI - základní text

velcí. Velký predátor 

se  zajímá  jen o  velké kořisti  a  naopak. Velryba je  v tomto výjimkou, která 

potvrzuje pravidlo. Přestože jsou predátoři vybaveni na lov kořistí různých rozměrů, zpravidla volí 

jen  určitý  rozměr  a  typ  kořisti,  který  se  vykáže  nejvyšším  poměrem  mezi  energií  získanou (z 

pozření a strávení této kořisti) a energií vydanou (na její nalezení, uchvácení, konzumování aj. – 
viz  soubor „

model  optimálního  potravního  výběru“). Ovšem je-li v 

daném  místě  kořisti  málo  a 

predátor hladoví, toto pravidlo je obvykle porušováno 

a troufá si i na příliš velkou kořist, je ovšem 

velké riziko, že bude sám zraněn. 

Predátoři  především  potřebují  kořist  lokalizovat  (tj.  zjistit,  kde  se  právě  nachází).  Na  to 

využívají řadu smyslů v závislosti na potravní taktice a na schopnosti kořisti vyhnout se tomu, aby 

predátor zjistil její přítomnost. Mnoho predátorů, včetně člověka, vyhledává kořist zrakem. Někteří 

ho mají adaptován pro noční vidění, jiní zase pro prostorové vidění. Zajímavá je smyslová jamka 

pro  vnímání  infračerveného  (tepelného)  záření  u  hadů.  Jsou  ale  predátoři,  kteří  vůbec  kořist 

nevyhledávají a konzumují  jen tu,  na kterou  náhodně  narazí (příkladem jsou  některá slunéčka). 

Ovšem  ve  skutečnosti  není  jejich  pátrání  po  kořisti  úplně  náhodné,  ale  vyhledávají  místa 

předpokládaného největšího  výskytu mšic, jako například podél listové žilnatiny. Řada predátorů 

také vytváří "pasti", z nichž asi nejznámější jsou pavoučí sítě.