EKOLOGIE - doplňkový text

ezneme pouze na pařezech některých druhů stromů. V ještě 

menším  prostorové

m  měřítku (na úrovni jednoho pařezu)  zjistíme, že tento druh nepokrývá 

jednotvárně  celý  pařez,  ale  že  je  omezen  na  větší  pukliny  v borce  chráněné  před  přímým 

slunečním zářením. 

Vidíme  tedy, že druh je v rámci svého areálu 

velmi  nerovnoměrně  rozšířen  a 

v každém  prostorov

ém  měřítku  určuje  rozšíření  druhu  kombinace  jiných  faktorů  prostředí. 

Tak ve 

větších prostorových měřítcích jsou to obvykle klimatické faktory (teplota, srážky), či 

napojení  na  okolní  větší  geografické  celky  (kontinenty, horstva, velká  jezera),  v menších 

měřítcích k tomu přistupují další abiotické i biotické faktory (jako je např. charakter půdního 

prostředí,  nadmořská  výška,  propojení  říčních  koryt,  rozšíření  hostitelských  druhů  u 

býložravců  či  kořistí  u  predátorů,  příbuzných  druhů, apod.) a v  nejmenších prostorových 

měřítcích  to bývají mikroklimatické podmínky, biotické vztahy jako predace, kompetice, 

herbivorie  apod.  Samozřejmě,  k tomu  přistupují  ve  všech  měřítcích  i  historické záležitosti, 

jako  je  minulý  vývoj  bioty  celé  oblasti,  evoluční  historie  daného  taxonu  apod.,  a  čím  je 
studovaná oblast 

širší, tím dávnější historické události mají na rozšíření druhu vliv. 

Nerovnoměrnost  rozšíření  většiny  druhů  činí  značné  potíže  při  stanovování  tak 

důležitých  parametrů  populací  jako  jsou  její  hustota  (počet  jedinců  vztažený  na  jednotku