EKOLOGIE - doplňkový text

„

koexistenci  mohou  ovlivňovat  také  jiné  vlivy  než  zdroje“).  Kompetice  zapříčiňující  zonaci 

výskytu vilejšů v přílivové zóně moří je vysvětlena 
v základním textu kap. 22.8.  

Složité  interakce se pokusila objasnit N.  

EMERY 

a  její  kolegyně  (Brown  University)  na 

příkladu  zonace  slaniskových  mokřadů  na 

pobřeží  New  England.  Nejnižší  úrovni  těchto 

mokřadů  (denně  zaplavované  přílivem)  dominuje 
tráva  Spartina alterniflora. Vyšší polohy jsou  
tvořeny  společenstvy,  kde  dominují  (po  řadě) 
Spartina patens a Juncus gerardi (viz obr. 17.12).  
Do jejich zón zasahují jen 

občas  ty  nejvyšší 

přílivy.  A  právě  frekvence a doba trvání 

přílivových  záplav  vytváří  postupný  gradient 
salinity, 

průměrné  výše vodní hladiny a 

koncentrace kyslíku v 

půdě.  NANCY  EMERY 

prováděla  s kolegy  experimenty s přesazováním  S. patens a  J. gerardi  do nižších zón 

mokřadu, kde ale tyto rostliny v nich špatně rostly: byly zakrnělé a hynuly. Z toho vyplývá, že 

dolní hranice jejich výskytu jsou dány schopností tolerovat stres (který roste  směrem dolů, 

tedy k moři). Na druhou stranu přesazování S. alterniflora a S. patens do vyšších zón vedlo 
k 

jejich  rychlejšímu  růstu  (za  podmínek,  že  z jejich  okolí  byly  odstraňovány  rostliny  zde 

rostoucí), ovšem jakmile byly ponechány okolní rostliny, byly ty 

přesazené  kompetičně 

vyloučeny.  Na první pohled by se tedy zdálo, že jde o názorný  příklad  optimalizačních 

kompromisů mezi schopnostmi snášet stres a kompetičními schopnostmi (tedy schopnostmi