EKOLOGIE - doplňkový text

hustotě  jejich  populací  a  v  prostorovém 

rozmístění jedinců. Podobné změny lze pozorovat 

i ve složení společenstev živočichů. 

Různé  zóny  se  navzájem  liší  v mnoha 

biologických i fyzických vlastnostech, ale stanovit 

přesné  hranice  jednotlivých  zón  bývá  obtížné, 

Vyvstává totiž otázka, nakolik se  musí společenstva 

lišit,  aby  mohla  být  považována  za  různá?  K tomu 

účelu vypracovali ekologové řadu odběrových metod 
(viz  „vzorkování populací

“) 

a  statistických  postupů 

(viz „

mnohorozměrné metody synekologické analýzy“ 

a  „kvantitativní  synekologické analýzy

“). Další 

problém  představují různá prostorová  měřítka studií: 
tak  v 

prostorovém  měřítku  jediného  lesa  můžeme 

rozlišit desítky asociací, které se budou lišit v druhovém složení, velikostech populací 

jednotlivých druhů a jejich podílu na celkové biomase společenstva. Ovšem v měřítku např. 

celé Evropy musí být třídění společenstev daleko hrubší a omezuje se na dominanty a jejich 

růstové formy. 

A  tak  vidíme,  že  stanovení  jednotlivých  společenstev  a  určení  jejich hranic je do 

značné  míry  umělé,  závislé  na  kritériích  použitých  pro  jejich  třídění,  na  účelu  studia  i  na 
prostorovém 

měřítku, ve kterém se  pohybujeme.  Právě tyto nesrovnalosti vedly ekology  od 

pouhého  popisu  rostlinných  asociací  ke  zkoumání  procesů,  které  ke stávajícímu vzoru 

zonace  společenstev  vedly.  V kap. 26.2 základního textu jsme objasnili dva pohledy na 

uspořádání  společenstev:  Clementsův  náhled  na  společenstva  jako  superorganizmy 
(