EKOLOGIE - doplňkový text

organizmální  pojetí  společenstvev) a Gleasonova  představa  společenstev  jako 

náhodných 

uspořádání populací (tzv. 

individualistické pojetí společenstev). Jaké procesy 

tedy 

formují společenstva? 

Strukturu  společenstev  zásadním  způsobem  omezuje  to,  že  jednotlivé druhy 

organizmů naší planety jsou schopny trvale obývat jen oblasti,  které jim svými vlastnostmi 

umožňují  přežít,  růst  a  rozmnožovat  se.  Rozsah  hodnot  podmínek  prostředí  a  kvality  a 

množství  zdrojů,  které  jsou  organizmy  schopny  tolerovat,  závisí  na  celé  řadě  jejich 
morfologických, fyziologických i behaviorálních adaptací. Ty 

se u různých druhů organizmů 

liší a v 

zásadě  tak  určují  jejich  rozmístění  na Zemi.  Tak  např.  světlobytné  rostliny  mají 

vlastnosti,  které  vylučují  jejich  existenci  v trvale  zastíněném  prostředí.  Velcí poikilotermové 
zase nemohu 

přežívat  v trvale chladných oblastech Země  apod.  Protože se vlastnosti 

prostředí  v čase  a  prostoru  proměňují,  proměňují  se  také  společenstva  organizmů,  která 

různá prostředí  obývají. Tento pohled na strukturu společenstev často nazýváme  nulovým 
modelem  (null model) a v 

kostce  si  jej  můžeme  přiblížit  takto:  přítomnost  a  početnost 

jednotlivých  druhů  v daném  prostředí  je  výsledkem  jejich  nezávislé  reakce  na  převládající 

podmínky fyzického (fyzikálně-chemického) prostředí a vzájemné mezidruhové interakce na 

ně nemají podstatný vliv. My už z předchozího textu samozřejmě víme, že tomu tak není, ale 

přesto  nulový  model  představuje  užitečné  zjednodušení,  se  kterým  můžeme  složení