EKOLOGIE - doplňkový text

různé  úrovně  zdrojů:  např.  druh  A  je  nejvíce  ze  všech  druhů 

adaptován  na  vysokou  úroveň  zdrojů  v prostředí,  a tak 
v 

podmínkách  této  vysoké  dostupnosti  zdrojů  dosahuje  ze  všech 

druhů  nejvyšších  růstových  rychlostí  (ale  tato  schopnost  omezuje 

jeho schopnost přežívat za nízké úrovně zdrojů). Naopak druh E je 
adapto

ván pro nízkou úroveň zdrojů (dokáže sice přežít i za vysoké 

úrovně zdrojů, ale zde dosahuje jen nízké růstové rychlosti). Pokud 
vyjdeme z 

předpokladu,  že  nejúspěšnějším  kompetitorem 

v 

každém  prostředí  (s  ohledem  na  přístupnost  zdrojů)  bude  ten 

druh, který 

zde dosahuje nejvyšší růstové rychlosti, potom výsledkem kompetice bude vzor 

zonace  společenstev zobrazený na obrázku (obr.  17.9  část  b).  Z něj  vidíme,  že  „dolní“ 

hranici  rozšíření  každého  druhu  podél  gradientu  přístupnosti  zdrojů  (tj.  nejnižší  úroveň 
zdr

ojů, kde se druh vyskytuje) je tak dána schopností druhu tolerovat stres a „horní“ hranice 

jeho rozšíření je dána jeho kompetiční schopností za vysokých hodnot přístupnosti zdrojů.  

Tento rámec sice poskytuje výborný nástroj pro pochopení struktur rostlinných 

společenstev  podél  gradientů  různých  vlastností  prostředí,  ale  bývá  komplikován  tím,  že 
kompetice 

se  většinou  týká  většího  počtu  zdrojů  současně  a dále tím, že na výsledek 

kompetice 

mají  vliv  nejen  zdroje  prostředí,  ale  i  další  jeho  parametry  (viz  základní text, 

kapitola  21). 

U  živočichů  např.  může  spolupůsobit  agrese  („zonace“  výskytu  veverek  viz