Praktická anatomie psa

podnětu) nebo motorické zakončení (předává vzruchy výkonným strukturám) 

 
Neuroglie

je soubor specifických neurotických buněk – gliocytů – mají podpůrnou, izolační, metabolickou, fagocytární, reparativní a 
sekreční funkci 

tvoří nosnou kostru pro vlastní nervové buňky a současně je od sebe izolují 

některé se přikládají ke stěnám krevních kapilár a transportují živiny k neuronům 

9.  HLADKOSVALOVÁ A SRDEČNÍ TKÁŇ. 

Hladkosvalová tkáň

složena z vřetenovitých buněk, které se sdružují do svazků (např. vzpřimovač chlupu v kůži) nebo do plochý listů či vrstev (většina 
vnitřností) 

buňky na sebe těsně přiléhají a jsou spojeny jen velmi malým množstvím mezibuněčné hmoty 

činnost je řízena autonomními nervy (nepodléhá vlastní kontrole – nemůžeme ji ovlivňovat) 

přenos podráždění se děje prostřednictvím chemických látek – mediátorů, které jsou uvolňovány na nervových zakončeních 

podrážděním se hladkosvalové buňky zkracují, jádro se spirálovitě stáčí a cytoplazma se hromadí v centru buňky 

hladká svalovina se smršťuje pomalu, rytmicky a prakticky bez únavy (zato však trvale) 
 

Srdeční tkáň

má po stránce funkční i morfologické některé společné znaky s hladkou i příčně pruhovanou svalovinou 

skládá se ze srdečních svalových buněk 

buňky se navzájem spojují svými úzkými póly ve vláknité trámce (navzájem se spojují a vzniká prostorová síť) 

mezibuněčné kontakty jsou velmi pevné (= interkalární disky) 

je inervována autonomním nervovým systémem 

kontrahuje se samostatně, rytmicky, nezávisle na vůli jedince a nepodléhá únavě 

tvoří hlavní část srdečních komor a předsíní (myokard) 
 
 

10.   PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ SVALOVÁ TKÁŇ. 

jednotkou je svalové vlákno (vzniká splynutím velkého množství buněk) 

délka svalového vlákna závisí na stavbě svalu, šířka na věku jedince, pohlaví, druhu a mechanickému zatěžování 

povrch tvoří cytoplazmatická membrána, kromě ostatních buněčných organel obsahuje i specifická svalová vlákénka – myofibrily