prednasky_-_evropska_integrace_a_environmentalni_ekonomika
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
závěry:
V žádné zemi není možné označit současný způsob hospodaření za trvale udržitelný.
Vyspělé země připustily, že je zapotřebí změnit neudržitelné způsoby hospodaření. Rozvojové země souhlasily, že žádný rozvoj nesmí devastovat ŽP.
Nepodařilo se překonat nedůvěru mezi Severem a Jihem.
Komise OSN pro udržitelný rozvoj
založena 1992
53 členů
cíl: koordinovat a monitorovat naplňování Agendy 21
Summit země II
V rámci 19. zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku, 1997
cíl: zhodnotit pokrok v realizaci cílů a záměrů Agendy 21
závěr:
žádné konkrétní závazky
Místní Agendy 21
Strategický a akční plán rozvoje určitého místa (obce, města, regiony), obsahuje principy udržitelného rozvoje
Dobrovolný proces vedoucí k zajištění kvality života a kvalitního ŽP v určitém území
Filosofie Místní Agendy 21: podmínkou udržitelného fungování společnosti jako celku je udržitelné fungování místních společenstev.
témata:
Problémy vyžadující plnou integraci celkové environmentální, hospodářské, sociální a rozvojové politiky
Problematika rozvoje hospodářských odvětví, která mají vztah k ŽP
Problémy lidské populace
Problémy jednotlivých složek ŽP
Summit země III
konference OSN o udržitelném rozvoji, Johannesburg 2002
cíl: zhodnotit globální změny ŽP a lidské společnosti od roku 1992.
klíčová témata:
globalizace (zhodnocení vlivu globalizace na celosvětový vývoj, na jednu stranu přinesl hospodářský růst, ale prohloubily se rozdíly mezi bohatými a chudými státy)
harmonizace rozvoje a ŽP (řešil problematiku ekologické stupy, vyspělý státy využívají produktivní plochu rozvojových států)
chudoba a miléniové cíle rozvoje
model spotřeby a výroby (ve vyspělých zemí je z dlouhodobého hlediska neúnosný)
ochrana biodiverzity a přírodních zdrojů (dochází k nadužívání přírodních zdrojů např. rybolov)
Kjótský protokol
Mezinárodní úmluva o redukci škodlivých plynů, dohodnutá na summitu OSN (COP 3) v Kjótu, 1997
Určuje každému státu tzv. „Dodatku I“, tj. průmyslovým zemím, o kolik musí do období let 2008 – 2012 snížit emise skleníkových oproti stavu v roce 1990.
Skleníkové plyny jsou přepočteny na ekvivalent CO2 (Evropa, USA, Japonsko, Austrálie, ... a každý stát má dáno, jak má stát zredukovat skleníkové plyny, např. Evropa musí snížit o 8 %, USA o 7 %, Austrálie minus)
Flexibilní mechanismy
Společné zaváděná opatření
Obchodování s emisemi (stát může prodat minusové procento)
Mechanismus čistého rozvoje (pokud realizují snížení na území jiného státu, počítá se jim)
Emisní cíle je možné splnit i rozšiřováním tzv. propadů tj. pohlcování skleníkových plynů např. vysazováním lesů.
Předpoklad platnosti: ratifikace alespoň 55 státy, včetně tolika států Dodatku I, aby jejich podíl na momentálních emisích činil nejméně 55 %. Proti ratifikaci se postavily velmoci USA, Rusko a Austrálie, kteří jsou největšími producenty skleníkových plynů. Nakonec EU Rusko přemluvilo