cmejrek-zkouskove-otazky

Charakteristickým aspektem jeho přístupu je absolutizace politického vědění – politické vědění a schopnost vládnout nadřazoval nejen nad ostatní vědy a umění, ale dokonce nad zákony.

Aristoteles jako politický myslitel

Aristoteles (384 – 322 př. n. l.)

• Odmítl Platónův projekt ideálního státu (že by lidé měli mít vše společné) a postavil stát založený na ústavě a zákonech.

• Pro udržení státu doporučuje vytvářet rovnost nebo alespoň zdání rovnosti, aby přístup k moci měla početná střední třída a existenci zákonů, které musí ctít i ti, kteří vládnou.

• Nestavěl vědění nad zákony jako jeho učitel Platón.

• Ve svém díle Politika uplatňuje přístup teoretický, normativní a empirický

• Shromáždil fakta o většině tehdy známých států z hlediska jejich uspořádání a na základě srovnání velkého počtu ústav dává za vzor některé instituce a jiné zase zavrhuje

• Sestavil žebříček typů států, které lze rozlišit podle toho, kdo rozhoduje a čí zájem se při rozhodování uplatňuje. Kombinacemi sestavil šest základních ústav:

  • tři správné

    • království (monarchii) – kde vládne jednotlivec ve prospěch všech občanů

    • aristokracie – kde vládnou ti nejlepší

    • ústavní vláda (politea) – kde se na vládě podílejí všichni svobodní občané

  • tři nesprávné

    • tyranie – vláda samozvaného vládce ve prospěch sebe samého

    • oligarchie – vláda bohatých pro svůj vlastní prospěch

    • demokracie – vláda davu

Niccolò Machiavelli jako politický myslitel.

Niccolò Machiavelli (1469 – 1527) byl vysoký úředník a diplomat florentské republiky, proslavil se spisem Vladař, koncipovaným jako soubor rad panovníkovi. Dále dílem traktátem O umění válečném a obsáhlé Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia.

Používal induktivní metody – své závěry vyvozoval z historických zkušeností. Zavedl nové pojetí politiky založené na pragmatickém (věcném), utilitárním (prospěšném) přístupu k politickému konfliktu – je-li institucionalizovaný, může se stát pozitivní silou v politice.

Je zakladatelem moderního pojetí státu. Ospravedlnění moci spatřoval v úspěšnosti a v užitku, který přináší (posuzoval politiku podle účelnosti – jediný účel je upevnění státu)

Snažil se určit zásady lidského chování, jež by se měly stát základem politiky a nahradit v politice křesťanské morální principy – oddělení politiky od křesťanské morálky. Zastával názor, že má-li politik volit mezi veřejným úspěchem a osobní ctností, měl by se tradiční morálky zříci.

John Locke jako politický myslitel.

John Locke (1632 – 1704) byl anglický filosof. Proslul svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí. Hluboce ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení.

Přispěl k formulování Smluvní teorie státu, která se stala charakteristickým komponentem politického myšlení tohoto období (nástup racionalismu a osvícenství pod vlivem převratných událostí).