Informatika

- víceuživatelský víceúlohový síťový OS

- je to různý SW dodržující standardy (formát souborů, příkazy OS, síťová komunikace)

- Solaris: pro riscové stanice Sun/spart

- Ultrix: DEC

- AIX: IBM

- HPUX: Hewlett Packard

- AUX: Apple Computer

- Linux: ve Finsku (Linus Torvalds)

: spolupráce programové komunity na Internetu

: dnes různé distribuce postavené na volně šiřitelném základu, některé zdarma, za některé se platí

- vlastní OS: jádro

: z velké části napsáno v jazyce C – nezávislé na HW, přeloží se překladačem

- služby: Mail, Telnet, Talk, Gopher, WWW, FTP

: Shell – příkazový internet pro komunikaci mezi uživatelem a OS (SH, CSH, VSH)

- login uživ_jméno, heslo

- kohout (Ctrl + D)

- příkazy OS Unix: programy, použití parametrů

: CD, LS, PWD, MKDIR, RMDIR, KILL, PASSWORD, WIIO

- stromová struktura adresářů: oddělovač /, rozlišuje velká a malá písmena (na rozdíl od Windows)

31.

Kód ASCII, UNICODE

KÓD ASCII

- každá hodnota v paměti počítače je zakódována do posloupnosti bitů, využívá se při tom dvojková (binární) soustava, která používá dva znaky „1“ (nebo „I“) a „0“, k vyjádření dvou možných stavů, ve kterých se mohou nacházet příslušné paměťové nebo počítací obvody počítače

- dvojková číslice, jako nejmenší zobrazitelná jednotka informace, jako jedna ze dvou možností, se nazývá bit (bojary digit)

- bit je technicky vyjádřen dvěma různými úrovněmi napětí (výskyt nebo absence impulsu), či jako různé hodnoty magnetizace na magnetických médiích

- pro kódování základní sady znaků v počítači se bity seskupují do vyšší jednotky, zvané byte (nejmenší adresovatelná jednotka paměti), každý byte je označen pořadovým číslem (adresa bytu)

1 byte = 8 bytů = 1 znak

- těchto 8 bytů dává 256 možných kombinací nul a jedniček, které se používají ke kódování znaků

- vniká tak 8bitový znakový kód, kombinace 8 bitů (v jednom bytu) jsou očíslovány od 0 do 255 (celkem 256 kombinací), seřazeny do tzv. ASCII tabulky a je jim přiřazen význam (znak)

- znaky ASCII tabulky: 0 – 31 speciální znaky, neviditelné, např. ovládání periferií (např. znak s kódem 10 je přiřazen příkazu přechodu na novou řádku)

: 32 – 126 anglická abeceda, číslice

: 127 – 255 prostor pro tzv. národní abecedy s odlišnými znaky, např. znakové sady LATIN2, ISO 1250, Windows CE pro jazyky střední a východní Evropy

UNICODE

- od roku 1991 prosazuje a vyvíjí Unicode Consorcium šestnáctibitové kódování pro znaky všech hlavních světových jazyků

- je to šestnáctibitová kódovací tabulka, konstantní šířky, která vychází z ASCII

- zahrnuje 38 885 znaků světových abeced, jako např. ruština, arabština, anglosaština, řečtina, hebrejština, Thai a Sanskrit

- 6 400 znaků je vyhrazeno pro potřeby aplikací

- nevýhody kódování v Unicode jsou dvojnásobná délka textu než při osmibitovém kódování, fonty (sady znaků) obsahují 256krát více znaků než osmibitové sady a problematická bude i kompatibilita s osmibitovým prostředím, některé programové kódy by se musely od základů přepsat