SEMINÁRNÍ PRÁCE

Regulace plevelů v EZ

V podmínkách ekologického zemědělství je regulace plevelů velmi obtížná. Při nezvládnutí plevelů to může vést až k nemožnosti pěstování plodiny a k zatravnění orné půdy. Nemožnost aplikace herbicidů zvyšuje význam preventivních opatření a ostatních metod regulace. Významným zdrojem semen plevelů bývá osivo plodin, proto je důležité dbát na kvalitu a zdroj osiva. Dalším zdrojem semen bývají neudržované meze v okolí polí. Odtud se velmi často šíří především druhy přenášející se větrem (pampeliška lékařská, pcháč oset, bodlák obecný, locika kompasová). Dalším zdrojem semen bývají špatně udržovaná polní hnojiště. Právě na hnojištích často rostou druhy s vysokou produkcí semen, jako jsou merlíky, lebedy, laskavce, heřmánkovec nevonný a další. Pravidelné sečení a mechanická likvidace plevelů na těchto stanovištích mohou významně omezit nové zaplevelení polí. V ekologickém zemědělství je zpracování půdy nepostradatelným regulačním zásahem. Kvalitní podmítka a její následné ošetření významně omezuje výdrol sklizených plodin. Pomocí hlubší orby můžeme regulovat vytrvalé plevele, jako jsou pýr plazivý nebo pcháč oset. Dále kultivace půdy během vegetace plodin je důležitým krokem k omezování především jednoletých plevelů. Využití prutových bran, speciálních pleček je dnes běžnou součástí pěstování plodin v EZ. Dalším důležitým zásahem je využití konkurenceschopnosti a alelopatické schopnosti plodin. Pěstování plodin, jako jsou vojtěška nebo jetelotrávy a žito, omezuje rozvoj plevelů. Alelopatické schopnosti plodin jsou málo prozkoumanou oblastí, ovšem s vysokým potenciálem pro regulaci plevelů. Jako příklad můžeme uvést hořčici bílou, která může omezit růst pýru plazivého, nebo podobně působící vojtěška setá a pcháč oset. Zajímavou možností pro regulaci plevelů je využití úhorů, které jsou opakovaně odplevelovány různou kultivací půdy, nebo jsou zde pěstovány plodiny jako zelené hnojení. Plevele podléhají neustálému vývoji a změny, které probíhají, můžeme označit jako mikroevoluci. Některé druhy plevelů mají celou řadu cenných vlastností, jako je právě vysoká adaptabilita a variabilita. Tyto vlastnosti může člověk využít při šlechtění rostlin nebo mohou být inspirací ke změnám v technologiích pěstování plodin. Ovšem pro zemědělce zůstává nejdůležitější otázkou, jak plevele efektivně regulovat. Důležitá je dlouhodobost a preciznost regulace plevelů, především omezení tvorby nových semen plevelů. Dále je důležitá správná identifikace druhů a podle druhového spektra modifikovat jednotlivé regulační zásahy. Jedinou jistotou je, že plevele budou existovat do té doby, dokud bude člověk pěstovat rostliny. Díky pěstování rostlin si člověk vytvořil nebezpečného nepřítele (plevele). Jeho nebezpečnost je dána především jeho všudypřítomností, vysokou adaptabilitou, odolností a druhovou rozmanitostí. Tyto vlastnosti z něj dělají téměř neporazitelného nepřítele. Budeme tedy muset najít způsob, jak s pleveli žít. (MIKULKA, 2010)