SEMINÁRNÍ PRÁCE

Způsoby regulace plevelů

Mechanické metody - kultivace:

Využití kultivace kulturních rostlin prožívá v posledních letech rychlý rozvoj. Ukázalo se, že při dodržení zásad pro správné použití dokáže kultivace za vegetace udržet porost relativně čistý. Jednotlivé zásahy je však nutné pravidelně opakovat, aby se zabránilo konkurenčnímu působení plevelů. Kultivace má celou řadu dalších výhod, dochází k rozrušování povrchu ornice, zabraňuje se tvoření nepropustné vrstvy pro vzduch i vodu. Velkou výhodou je zabránění kontaminace půdy rezidui herbicidů. Nejrozšířenějším způsobem je plečkování, kdy je možné využít celé řady speciálních pleček pro různé kulturní rostliny.

Velmi zajímavým zařízením jsou kartáčové plečky, kde rotující kartáče významně poškodí plevelné rostliny. Mají možnost pracovat povrchově, nebo mohou rozrušit povrchovou vrstvu ornice zhruba do 5 cm. Z pohledu regulace plevelů je výhodné kombinovat použití klasických radličkových pleček s plečkami rotačními. Při plečkování je nutné dodržovat zásadu použití pouze na malé plevele. Plečkování přerostlých plevelů nebývá úspěšné. Též plečkování za vlhka výrazně snižuje výsledný efekt. Plevele jsou schopny znovu zakořenit.

Termické metody:
Termické metody jsou perspektivními metodami regulace plevelů. Využívají efektu přehřátí plevelných rostlin a jejich následného uhynutí K poškození pletiv dochází při teplotách vyšších než 45 oC.

Při správném seřízení adaptéru dochází k vysokému účinku na nadzemní části plevelů. Dostatečný efekt se dostaví i na semena plevelů uložená na povrchu půdy. Efekt zásahu je však přímo úměrný pojezdové rychlosti. Se stoupající rychlostí pojezdu klesá účinnost zásahu. Jistou nevýhodou je poměrně vysoká energetická náročnost, výhodou potom šetrnost vůči životnímu prostředí. (FLOWERDEW, 2011)

Biologické metody

Jedná se o využití mikroorganismů a škůdců, kteří parazitují na plevelných rostlinách. Výzkumně je tento problém usilovně řešen v zahraničí. Nevýhodou využití biologických metod je možnost použití jednotlivých metod pouze vůči jednomu plevelnému druhu. Na orné půdě i půdě zemědělské je však zastoupeno více druhů. Uvolněné místo by bylo rychle zaplněno jinými plevelnými druhy. Další nevýhodou je též obtížná skladovatelnost a trvanlivost přípravků. Lze však předpokládat v budoucnu rostoucí význam biologických metod regulace plevelů. (KOHOUT, 1993)

Předpoklady možnosti využití nechemických metod regulace plevelu:

Základním předpokladem je odplevelení polí od vytrvalých plevelů, zabránění šíření plevelů z okolních pozemků a zabránění návratu semen plevelů na povrch půdy po sklizni kulturních rostlin (obilniny, řepka aj.). V řadě případech se nevyhneme cílené aplikaci účinných herbicidů na plevele. Teprve po vyčištění polí od plevelů, což může být proces víceletý (vzhledem k zásobě semen v půdě) je možné přistoupit k aplikaci nechemických metod regulace plevelů. Pro udržení čistých porostů je dále nutné maximálně využít konkurenční schopnosti kulturních rostlin. Té napomůžeme správným založením porostu (předseťová příprava, setí, výživa rostlin). U širokořádkových kulturních rostlin se však nevyhneme časově náročnému mechanickému hubení plevelů. Nechemické regulaci plevelů je nutné podřídit strukturu pěstování kulturních rostlin a orientovat se převážně tržně výhodné rostliny, kde si spotřebitel dovolí zaplatit více peněz za to, že produkty neobsahují rezidua pesticidů. Vhodné jsou například zeleniny, léčivé rostliny, a jiné speciální kulturní rostliny. (JURSÍK, 2018)