Fonetika, fonologie, teorie pravopisu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
okolí
▪
posiční alofon – vzniká pod vlivem hláskového okolí, obligatorní/fakultativní [ˈpunťík]
▪
ostatní varianty – individuální, regionální, nedbalá výslovnost
např. krev – [ˈkreu]
Fonologické oposice (protiklady)
Nikolaj Sergejevič Trubeckoj
o
základy fonologie
o
dílo Fonologické oposice (Grundzüge der Phonologie, Praha 1939)
o
každé dva fonémy mají společný srovnávací základ + diferencující příznak
- SSZ - soubor vlastností, které jsou oběma srovnávaným fonémům společné
- DP – dva různé fonémy musí mít nějakou relevantní odlišnou zvukovou vlastnost
o
tři typy oposice:
▪
privativní oposice
→ jeden člen protikladu má s druhým má všechny vlastnosti společné (SSZ) a jednu
vlastnost navíc
F1: a + b + c → nepříznakový
F2: a + b + c + d → příznakový
→ vždycky srovnání dvou fonémů
→ přítomnost nebo nepřítomnost příznaku, jeden příznakový (s bohatší
charakteristikou), druhý nepříznakový
→ v češtině všechny znělostní páry – p-b: mají SSZ, ale bmá navíc znělost
▪
graduální oposice (stupňovitá)
→ stejný SSZ a liší se pouze mírou/stupněm vlastnosti
F1: a + b + c + d
F2: a + b + c + 2d
→ mohou být i ternární protiklady
→ např. kvantita vokálů (a-á), v jiných jazycích např. otevřenost/zavřenost vokálů
▪
ekvipolentní oposice (rovnomocná)
→ stejný SSZ a každý z členů má navíc jednu různou jinou vlastnost
F1: a + b + c + e
F2: a + b + c + d
→ existence/neexistence příznaku
→ např. t-ť, d-ď – všechno stejné, liší se místem tvoření, t-s – způsob tvoření
Klasifikace na základě typu příznaků