Jihoslovanské jazyky - referát
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
tj/kt, dj > k’, g’ (př. свеќа/ноќ, меѓа - svíce/noc, mez)
střídnice za jať: ě > e (př. снег – sníh)
slabikotvorné l > ol (o) (př. волк /сoнце - vlk /slunce)
specifické palatální afrikáty k’, g’, typické pouze pro makedonštinu – jedná se o měkké k a měkké g a svou výslovností se nejvíce podobají českému [ť] a [ď]; v makedonštině jsou zaznamenány písmeny ќ, ѓ, při transliteraci do latinky pak písmeny k’, g’, před samohláskou i spřežkami kj, gj
ztráta hlásky [ch] (př. леб - chléb)
ztráta pádových koncovek pro vyjadřování pádových vztahů – nahrazeny předložkovým vyjadřováním
budoucí čas vyjádřen částicí k’e + indikativ prézenta
ztráta infinitivu – základní tvar slovesa vyjádřen ve 3. os. sg. indik. préz.
Slovinština (asi 1,8 milionu mluvčích)
Ve slovinštině je patrný vliv němčiny, čímž se od ostatních jihoslovanských jazyků liší. Stejně tak i ve slovinské slovní zásobě je v posledních letech patrné přejímání slov původem z angličtiny.
Systém přízvuků je ve slovinském jazyce složitější, jako jediný jihoslovanský jazyk má ve spisovné podobě jazyka 2 podoby přízvuku – melodický (charakterizovaný odlišnou výškou tónu) i dynamický (charakterizovaný důrazem, silou). Délka přízvuku může být u melodického i dynamického krátká nebo dlouhá. Slovinský přízvuk je volný a zároveň také pohyblivý. Rozlišujeme 3 typy slovinského přízvuku:
akut – v případě dynamického přízvuku označuje dlouhé a, i, u a dlouhé úzké e nebo o, v případě melodického přízvuku označuje také nízký tón výslovnosti
cirkumflex – označuje dlouhé široké e nebo o, v případě melodického cirkumflexu označuje také vysoký tón
brevis – označuje krátké a, i, u nebo krátké široké e, o, melodický brevis představuje ještě i nízký tón
V centrální části Slovinska (včetně Lublaně) převažuje melodický přízvuk, ve východní části Slovinska (Maribor) dynamický přízvuk.
Další gramatické jevy:
výslovnost nepřízvučných vokálů je redukovaná
tj/kt, dj > č, j (př. sveča/noč, meja - svíce/noc, mez)
slabikotvorné l > ol (př. volk - vlk)
slabikotvorné r > (e)r [ər] (př. krv, koper - krev, kopr)
kromě samohlásek [a], [i], [u] a polovokalického [ə] má ještě také úzké [e], široké [ê], úzké [o] a široké [ô]
střídnice za jať: ě > e (př. sneg - sníh)
budoucí čas na rozdíl od jiných jihoslovanských jazyků vyjádřen pomocí futurálních tvarů slovesa biti + příčestí minulé – z toho důvodu je slovinština bližší západoslovanským jazykům
Zdroje
HORÁLEK, Karel. Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962, 536 s.
KREJČÍ, Pavel. Přehled vývoje jihoslovanských spisovných jazyků (od 9. do počátku 19. století). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 114 s. ISBN 978-80-210-6914-5.