Jihoslovanské jazyky - referát

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Chorvatský jazyk a literatura

PLA103 Slovanské jazyky z diachronního hlediska

Jakub Večeřa

Jihoslovanské jazyky

(referát)

2015

Zařazení

Jihoslovanské jazyky se řadí do tzv. slovanské větve patřící k indoevropské jazykové rodině, ve které je příslušnost slovanských jazyků k této rodině dána přímou souvislostí s indoevropským prajazykem (prvotní indoevropštinou). Tato slovanská větev se dále dělí na tři podskupiny: východní (ruština, ukrajinština, běloruština, rusínština), západní (polština, čeština, slovenština, horní a dolní lužická srbština, kašubština) a jižní (srbochorvatština, bulharština, makedonština, slovinština). Jižní základ má i nejstarší slovanský spisovný jazyk staroslověnština.

Stručná historie jihoslovanských spisovných jazyků

Na jihoslovanské jazyky ve středověku působil především vliv byzantské kultury a řeckého jazyka, od severu do tohoto prostoru pronikala i kultura latinská. Nepříznivé důsledky pak měla na vývoj spisovného jazyka bezpochyby turecká invaze.

V Bulharsku je za významný kulturně-historický dokument považován traktát proti sektě Bogomilů, který sepsal presbyter Kozma někdy mezi 10. a 12. stoletím. Ve 14. století se o reformu jazyka pokoušel patriarcha Eftimie. Nové období ve vývoji spisovného bulharského jazyka nastalo v 17. století, kdy se v nábožensko-vzdělávacích sbornících uplatňoval lidový živel. Důležitými památkami pro dějiny srbochorvatského jazyka jsou listiny, které se zachovaly v archivech dalmatských měst, významnými jsou také spisy právního obsahu. U Chorvatů díky kontaktu s oblastí působení sv. Metoděje a na základě tzv. legendy sv. Jeronýma došlo k rozvoji slovanského hlaholského písemnictví, kdy se v druhé polovině 15. století hlaholice dočkala tištěné podoby. Oproti tomu slovinské země s cyrilometodějskou tradicí nepřišly do kontaktu téměř vůbec. V chorvatštině se z důvodu chorvatského národního prostoru střetávaly mnohé jazykové prvky – latinské a italské (přímořská oblast Dalmácie, Chorvatské přímoří a Istrie), maďarské a německé (Slavonie a užší Chorvatsko) nebo také turecké (vnitrozemí Dalmácie, Bosna, Slavonie, Hercegovina). Již zmiňovaný byzantský vliv způsobil, že v jazyce dnešních Bulharů, Makedonců, Černohorců a Srbů najdeme velký počet grecismů. Stejně tak působení Osmanské říše na Balkáně zapříčinilo řadu slov orientálního původu v jazyce dnešních Makedonců, Bulharů a Srbů. Slovinština oproti tomu obsahuje slova německého původu, jelikož Slovinsko nebylo osmanskou mocí téměř vůbec ovlivněno. V 18. a 19. století je pak v srbském a bulharském prostředí zaznamenán vliv ruských slov, jejichž druhá vlna se v jihoslovanských jazycích objevuje po druhé světové válce, po roce 1990 jsou přejímána slova především z angličtiny.