Tvé oči mě viděly - analýza díla

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Severská literatura od roku 1960 II (Dánsko, Finsko, Island)

jarní semestr 2016

Jakub Večeřa

Sjón: Tvé oči mě viděly – analýza díla

UČO: 438772

Autor

Autorem jednoho z významných islandských děl Tvé oči mě viděly je Sigurjón B. Sigurðsson. Autor, který stojí v současné islandské literatuře na nejvyšších úrovních. I přesto, že je Island malým ostrovním státem, literatura tohoto severského území se nachází v kontextu světové literatury na velmi vysoké úrovni, což dokazuje i tento spisovatel. Sjón, jak je mu již od mládí přezdíváno, se narodil v roce 1962, čímž se s některými dalšími spisovateli řadí do Generace 62. Začátky jeho tvorby jsou spojeny se surrealismem, který charakterizoval jeho prvotní básně, zároveň je také jedním ze zakladatelů surrealistické skupiny s názvem Medúza. Je mimořádně činným autorem, který má na svém kontě mnoho románů, básní i dramat a uplatňuje se i v jiných sférách umění – především v oblasti hudby a výtvarného umění. Pro svoji tvorbu volí často tzv. „okrajové žánry“, se kterými slaví úspěch i ve světě, což dokazuje fakt, že jsou jeho díla překládána do několika cizích jazyků. Kromě samotného románu Tvé oči mě viděly se k jeho tvorbě řadí například i díla Rozechvělé slzy a román Skugga-Baldur, který navazuje na první dva zmiňované. Mezi Sjónovy islandské současníky patří Gyrðir Elíasson, Einar Már Guðmundsson a další.

Analýza díla

Dílo Tvé oči mě viděly se dočkalo také rozhlasové adaptace, kterou v minulém roce uvedl i Český rozhlas a která obdržela ocenění. Režisér adaptace se rozhodl ji vystavět na dramatizaci, při samotné tvorbě se ovšem ubírali jiným směrem. Výsledkem je poetické drama, které koresponduje se Sjónovou knižní předlohou.

Příběh je časově zasazen do období druhé světové války. Dějištěm je samotný Island, kdy se autor inspiroval skutečnou událostí, a to tragickým osudem posádky na parní lodi Godafoss. Sjón si pravděpodobně tuto část z islandských dějin vybral proto, že se na historii ostrova silně promítla.

Příběh se odehrává v jednom z hotelů u saského Labe, který byl dříve veřejným domem. Právě do něj se dostává velice zesláblý, podivný a zamlklý cizinec, kterého dostává na starost Marie-Sophie, jedna z hotelových služek. Je pověřena na něj dohlížet. I přes neochotu muset s tímto podivným mužem trávit čas v jeho pokoji, se nakonec poznávají blíže, dozvídá se od něj, že se jmenuje Loewe. Ten z krabice na klobouky vytáhne hrudku hlíny, ze které společně se služkou vymodelují tělo syna, který má být jejich synem. V závěru příběhu se symbolicky objevuje, tragickým osudem poznamenaná, již zmíněná loď Godafoss, na kterou se Loewe dostává.

Hlavními motivy tohoto islandského literárního počinu jsou naděje a ztráty, které jsou nejtypičtějšími pro díla s tematikou světové války. Ztráty, které válka způsobila a naděje, že všechno zlé je pro něco dobré. Hlavní postavy děje, kterými jsou právě Loewe a Marie-Sophie, jsou zpočátku odlišnými bytostmi ve světě zmítaném válkou, které však osud svede dohromady. Loewe – muž, který pocítil válku na vlastní kůži, je vyčerpaný. Marie-Sophie je, i přes svoji původní neochotu, plná odvahy, se kterou tráví čas a pečuje o úplně cizího muže, což se jí vrací v podobě důvěry, kterou do ní neznámý cizinec nakonec vkládá. Dílo obsahuje množství symbolů, ať už je to například samotná parní loď Godafoss, která je symbolem zkázy a cesty do světa mrtvých, nebo postava hliněného chlapce, kterému oba společně vdechnou život. Právě on je symbolem hlavního tématu příběhu – naděje v něco lepšího, co je zároveň projevem důvěry. Jak sám Loewe podotýká, je to jediná věc, kterou má a se kterou se chce s Marií-Sophií podělit. Zároveň Sigurjón B. Sigurðsson zapojuje do díla motiv skutečné historické události.