Renesanční filozofie, Filozofie francouzského osvícenství

Kantův kopernikovský obrat

• stejně jako Koperník otočil zažitou představu o geocentrismu, provedl Kant revoluci v teorii poznávání

• empirismus a racionalismus říká, že se podle předmětů (objektů) řídí poznání

• podle Kanta je hranice našeho poznání, resp. subjekt, pozorovatel tím, kdo ovlivňuje předměty našeho poznávání

• Existuje svět nezávislý na subjektu (věc o sobě)-bez subjektu jej nemůžu logicky poznat

• Existuje svět, který si na základě naší zkušenosti vytváříme (svět věcí pro nás) – takový svět je svět pojmů, kategorií a analýz, probíhající v čase a prostoru – konstrukcí lidské mysli, která neodpovídá realitě

Analytické a syntetické soudy

Analytické soudy – nerozlišují, pojem předmětu; zdůrazňují to, co je v předmětu poznání obsaženo (Má kulaté brýle/obarvené vlasy, led taje, slunce svítí)

Syntetické soudy – rozvíjejí pojem poznávaného předmětu; přidává něco nového (Jsem dobrý učitel/dobrá učitelka)

• a posteriori: opírá se o zkušenost (některá tělesa jsou těžká), a priori: opírá se o nepopiratelný fakt mimo naši zkušenost (2+2=4)

Kantova apriorní etika

• Kategorický imperativ:

• „Jednej jen podle té zásady, od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.“

• zákonitosti lidského jednání nevychází z okolí, tradic, křesťanské morálky, ale vždy a jen z člověka samotného

• apriori=pravidla musí platit za všech okolností

Johann Gottlieb Fichte

• žák I. Kanta

• dílo: Základ všeho vědosloví

• existují dvě metody poznání:

  • vykládání zkušenosti (dogmatismus)

  • odvozovat zkušenost z představy (idealismus)

• Filozofii si volíme takovou, jací jsme

• Filozofie není mrtvé nářadí – ožívá, když jej bere do ruky člověk – ego - JÁ

• Počátkem filozofie je myslící subjekt, který podrobuje zkoumání sama sebe – JÁ

  • vlastní bytí, poznání, rozum, …

• Vše, co existuje mimo JÁ označuje jako NE-JÁ

• NE-JÁ (příroda) je pouze prostředek umožňující aktivitu JÁ

• JÁ prochází 3 fázemi vývoje:

  • 1.fáze – JÁ určuje samo sebe

  • 2. fáze – vytváří NE-JÁ (přírodu) – ta je prostorem pro jeho aktivitu

  • 3. fáze – postaví se proti svému výtvoru NEJÁ

• JÁ na odporu NE-JÁ uskutečňuje samo sebe.

Friedrich Wilhelm Joseph Schelling

• stojí v opozici proti Fichtemu:

• ne příroda je produktem ducha, ale duch je produktem přírody

• Duch (JÁ) je v přírodě možný jenom proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce totéž (identické).

• Duchu (JÁ) a vůbec všemu životu lze porozumět z přírody pouze tehdy, nepokládáme-li přírodu za cosi mrtvého (…) nýbrž vidíme-li přírodu jako jednotný celek, jehož nejhlubší podstatou je živoucí prasíla

George Wilhelm Friedrich Hegel (1770 – 1831)

• dílo: „Fenomenologie ducha“

  • veškeré bytí je pouze jistým stádiem vývojem ducha

  • úkolem filozofie je pochopit to, co jest, neboť to, co jest, je rozum (narážka na Descarta)

  • individuum, které je vybavené rozumem je synem/dcerou své doby a nikdy nemůže překročit svůj přítomný svět

  • poznat rozum a těšit se jím je smírem se skutečností, ve které si mohu zachovat alespoň trochu subjektivní svobody