Laboratorní cvičení č. 6

Laboratorní cvičení č. 6

Úloha č. 1: Makroskopická demonstrace plazmolýzy

Teoretický úvod

Pletiva, která jsou v kontaktu s plazmolytiky vydávají vodu. Takto lze makroskopicky demonstrovat plazmolýzu. Tam kde se plazmolyticky aktivní látky dotýkají pletiva, vznikne z buněčného obsahu porušených buněk a plazmolytika silně koncentrovaný roztok. Ten působí na okolní neporušené buňky. Buňky, které jsou plazmolyzované vydávají vodu, kterou můžeme pozorovat pouhým okem. K výdeji vody nedochází, pokud se pletivo dostane do kontaktu s plazmolyticky neaktivní látkou.

Materiál a pomůcky

Kořen mrkve obecné (Daucus carota), sacharóza, kuchyňská sůl (chlorid sodný), škrob, nůž, Petriho miska.

Postup

Z kořene mrkve vyřízneme tři špalíky, do každého z nich pak vydlabeme dutinu. Do dutin postupně nasypeme sacharózu, sůl a škrob. Špalíky necháme na Petriho misce alespoň půl hodiny reagovat. Poté vyhodnotíme, ve kterých vzorcích došlo k vyloučení tekutiny a vysvětlíme proč.

Výsledky

Sacharóza se úplně rozpustila, tekutiny se zde vyloučilo nejvíce. Sůl se částečně rozpustila, tekutiny se zde vyloučilo méně. Škrob se nerozpustil vůbec, tekutina se zde nevyloučila vůbec.

Závěr

U sacharózy došlo k úplnému rozpuštění, protože je to plazmolyticky aktivní látka, a tudíž došlo k vylučování tekutiny z buněk. U soli došlo k částečnému rozpuštění, protože sůl se rozpouští pomaleji než sacharóza, avšak je to také plazmolyticky aktivní látka, a proto i zde došlo k vyloučení vody z buněk. Škrob se nerozpustil, protože je to plazmolyticky neaktivní látka, tudíž k výdeji vody nedošlo.

Úloha č. 2: Důkaz závislosti polopropustnosti plazmatických membrán na vitalitě buněk

Teoretický úvod

Neporušenost funkce membránového systému je nezbytná pro život rostlinné buňky. Cytoplazmatická membrána a membrána ohraničující vakuoly (tonoplast) jsou semipermeabilní a jsou nejdůležitějšími buněčnými membránami. Semipermeabilní membrána brání u živých buněk pronikání obsahu vakuol z buňky. Při ztrátě semipermeability dochází k pronikání obsahu vakuol do okolního prostředí. Tento jev je pozorovatelný pouhým okem u vakuol, které obsahují barvivo. Čím intenzivnější zabarvení vidíme, tím více mrtvých buněk se v pletivu nachází.

Materiál a pomůcky

Kořen červené řepy (Beta vulgaris var. rubra), 30 % kyselina octová, 50 % etanol, destilovaná voda, kádinky, zkumavky, kahan, zápalky, nůž, pravítko, zkumavky, držák na zkumavky.

Postup

Z kořene řepy vykrájíme čtyři stejně velké kostky o hraně cca 10 mm. Kostky promyjeme v kádince studenou vodou, aby se vymyl antokyan z pletiva poškozeného řezem. Do jednotlivých zkumavek nalijeme vždy stejné množství studené destilované vody, horké destilované vody (ohřejeme zkumavku s destilovanou vodou nad kahanem), kyseliny octové a etanolu. Poté vzorky řepy umístíme do zkumavek s roztoky. Asi po 45 minutách stání vyhodnotíme zbarvení roztoků a vyvodíme, jaký vliv má daná kapalina na životnost buněk.