Denikovy_zaznam_3-1

těm,  kterým  nejde  ani  angličtina,  ani  matematika;  normálně  jsem  ty  děti  trochu  až  v duchu 

zalitoval. 

Co  se  týče  sebehodnocení  mě  samotného  a  vedení  výuky,  je  u  mě  hlavně  značný 

kontrast skutečnosti,  jak  mi  jde učit  matematiku  a  jak přírodopis. Učit  matematiku  jsem  už 

dost zvyklý, přijde mi na přípravu, mnohdy i řízení, snazší než přírodopis, že v přírodopise je 

spousta poznatků, ale je na to velice málo hodin a na přípravu mi zabere nesrovnatelně více 

času než matematika a ještě v něm i více tápu, i když najdou se někdy i výjimky. 

Hodně  se  celkově  snažím  při  výuce  soustředit  se,  vnímat  a  reagovat  na  více  věcí  zároveň, 

snažím se identifikovat své chyby, například si musím především dávat pozor, abych vše říkal 

jasně  a  všem  žákům,  více  vnímal  žáky  vzhledem  k jejich  vývojovým  specifikům, 

schopnostem a individuálním odlišnostem. Někdy se stane, že použiju ne úplně nejvhodnější 

metodu, techniku, někdy je ale metoda vhodná, nápady dobré, jen se zadrhnu u maličkostí a 

někdy  opravdu  zapomínám  vnímat  i  ty  důležitější  situace,  i  v chování  nebo  organizační,  u 

některých  žáků  a  pak  si  uvědomuji,  že  kdyby  se  mi  to  mělo  stávat  stále,  i  kdybych  už  byl 

hotový učitel, mohly by z toho vzniknout možná i maléry; takže někdy si prostě říkám, že je 

potřeba si na určité věci dávat větší pozor, ale zase věřím, že postupně mi vše, nebo téměř vše