15. Zjišťování výsledků výuky

– slouží žákovi jako motivační podnět a jako nástroj pro posuzování a ovlivňování průběhu nebo výsledků učení.

Heteronomní hodnocení (vnější)

převažuje oproti autonomnímu, tradiční, rychlé, ale hrozí zde riziko odcizení - hodnocení je pravomocí učitele (případně rodiče), o které se nediskutuje, rodiče a posléze i dítě zajímají pouze známky (hodnocení), nikoliv, co vlastně dítě umí - žáka už nezajímá činnost, ale jen odměna za ni. Někdy i sám učitel akcentuje známky oproti potřebě dítěte porozumět látce (viz příklad)

– slouží jako nástroj vnějšího řízení, který žáka jednak pobízí (motivuje) k výkonu, jednak usměrňuje a organizuje jeho učební aktivity směrem k optimálnímu výkonu

Komplexní rozvíjející hodnocení – (definice od Kratochvílové – autorka)

„Komplexní proces rozvíjejícího hodnocení vychází z partnerského vztahu mezi učitelem a žákem a spočívá v činnostech, kdy oba aktéři edukačního procesu identifikují znalosti, dovednosti, postoje v určité etapě vzdělávaného subjektu, aby je porovnali s žádoucím stavem (cíli) a společně formulovali takové hodnotící výroky a zaváděli taková opatření a osobní cíle, která budou žáka stimulovat k dosažení tohoto stavu. Jeho cílem je posoudit výsledky výuky k plánovanému cíli a rozvíjet tak osobnost žáka i pedagogické myšlení učitele v důsledku informací získaných prostřednictvím reflexe učitele a sebereflexe žáka.“

Vliv hodnocení na školní úspěch a neúspěch

Pozor na motivaci a demotivaci, která může z hodnocení vzniknout:

Pro každého žáka je důležitý osobní úspěch, který je pro něho odměnou a zpevňuje jeho další motivaci k učení. Úspěch žáka vyvolá jeho ocenění ze strany učitele a dalších osob, žák se cítí se spokojen. Tím dojde k navýšení sebedůvěry žáka a zvýšení motivace při řešení dalších úkolů a učení a dochází k dalším úspěchům. Touto cestou dochází ke stavu, kdy je úspěch žáka hnací silou pro další úspěch, a tím dochází k motivačnímu cyklu.

Naopak, pokud žák nezažívá úspěch, tak může naopak dojít k cyklu, který vede k opakovanému neúspěchu žáka. Po prožití neúspěchu se žák setká s kritikou, která sníží jeho sebedůvěru. Žák se podceňuje, klesá jeho motivace pro řešení dalších problémů a učení, často je opět neúspěšný. Z těchto důvodů by měl učitel žáky chválit i za malé úspěchy a poskytnout každému žákovi i při zkoušení „záchytné“ jednoduché úlohy.

(tyto 2 cykly nejsou pravidlem, je to individuální, i neúspěch může někoho motivovat)

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení