15. Zjišťování výsledků výuky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
15. Zjišťování výsledků výuky. Ústní a písemná zkouška, didaktické testy. Autonomní a heteronomní hodnocení, komplexní rozvíjející hodnocení a vliv hodnocení na školní úspěch a neúspěch
Hodnocení (pedagogická evaluace) – definice
Znamená zjišťování, porovnávání a vysvětlování dat charakterizujících stav, kvalitu, fungování a efektivnost škol, částí nebo celku vzdělávacího systému. Zahrnuje hodnocení vzdělávacích procesů, hodnocení vzdělávacích projektů, hodnocení vzdělávacích výsledků, hodnocení učebnic…
Má důležitou roli pro korekci a inovaci vzdělávacího systému, pro strategii plánování jeho rozvoje a priorit.
Hodnocení výsledků výuky
Měří hloubku a šíři znalostí a dovedností
Učitelé ani společnost se bez něho neobejdou
Správně prováděné hodnocení – inspiruje, motivuje, dodává zpětnou vazbu
Pedagogická diagnostika umožní:
Korigovat nesprávné výsledky učení
Vyrovnávat nedostatky při osvojování kurikula
Potvrzovat úspěšné kroky v učení
Plánovat další kroky v učení
Vytvářet přiměřenou motivaci tím, že se poukazuje na úspěch v učení
Ovlivňovat podmínky prostředí, aby podporovaly úspěšné učení
Účel hodnocení - informuje:
1. ŽÁKA
Do jaké míry zvládá požadavky osnov (standardů), poskytuje mu informace o dosaženém stavu, ukazuje, v čem se má zlepšit, v čem změnit své chování.
Jak by měl postupovat a pracovat, jak odstraňovat zjištěné nedostatky.
Motivuje, povzbuzuje, podněcuje žáka k další činnosti a práci, posiluje jeho sebedůvěru, podněcuje k vynaložení dalšího úsilí
2. UČITELE
O účinnosti zvolených postupů a metod (zpětnovazebná informace)
Umožňuje mu analyzovat vlastní práci a zdokonalovat ji
Vede k hlubšímu poznávání žáků, hledání rozdílných přístupů k jednotlivým žákům
3. RODIČE
výsledcích učení a chování žáka
Učitel by měl rodičům i poradit jakým způsobem mohou svému dítěti pomoci
Diagnostické metody používané při hodnocení žáků (podklady pro celkovou klasifikaci)
a) SOUSTAVNÉ POZOROVÁNÍ ŽÁKA
b) ROZHOVOR
c) ANALÝZA VÝSLEDKŮ ČINNOSTÍ ŽÁKŮ
d) KONZULTACE S KOLEGY, PSYCHOLOGY, RODIČI, LÉKAŘI
e) ZKOUŠENÍ ŽÁKŮ (ústní, písemné)
ÚSTNÍ ZKOUŠKA
Specifický rozhovor, učitel klade otázky, žák odpovídá, časově náročné
Podle cíle dělíme:
ORIENTAČNÍ – učitel získá údaje o tom, jak si žáci osvojili látku, neprovádí se klasifikace KLASIFIKAČNÍ – sleduje šíři a hloubku poznání žáků, odhaluje jak žák zvládl dílčí úsek látky, jak umí své poznatky prakticky aplikovat, jaký má celkový přehled o problému
Vyslovené hodnocení by mělo být dostatečně zdůvodněno slovně a doprovázeno návodem, v čem a jak by měl žák dál postupovat, na co se zaměřit, jak cvičit, jak se učit
Žáky měl dostat prostor k souvislému, samostatnému, a nepřerušovanému vyjádření k položené otázce
Při kladení otázek postupovat od širších k užším a podrobnějším, otázky by měly být jasné, jednoznačné, stylisticky správné
Je třeba klást přiměřené otázky a poskytnout žákovi potřebný čas na rozmyšlení.
Nedostatky se analyzují až po zodpovězení otázky.
Je třeba zcela konkrétně poukázat na nedostatky a dbát na úplném zodpovězení otázky. Žákům se špatnými vyjadřovacími schopnostmi je třeba klást pomocné otázky.