15. Zjišťování výsledků výuky

15. Zjišťování výsledků výuky. Ústní a písemná zkouška, didaktické testy. Autonomní a heteronomní hodnocení, komplexní rozvíjející hodnocení a vliv hodnocení na školní úspěch a neúspěch

Hodnocení (pedagogická evaluace) – definice

Znamená zjišťování, porovnávání a vysvětlování dat charakterizujících stav, kvalitu, fungování a efektivnost škol, částí nebo celku vzdělávacího systému. Zahrnuje hodnocení vzdělávacích procesů, hodnocení vzdělávacích projektů, hodnocení vzdělávacích výsledků, hodnocení učebnic…

Má důležitou roli pro korekci a inovaci vzdělávacího systému, pro strategii plánování jeho rozvoje a priorit.

Hodnocení výsledků výuky

• Měří hloubku a šíři znalostí a dovedností

• Učitelé ani společnost se bez něho neobejdou

• Správně prováděné hodnocení – inspiruje, motivuje, dodává zpětnou vazbu

Pedagogická diagnostika umožní:

• Korigovat nesprávné výsledky učení

• Vyrovnávat nedostatky při osvojování kurikula

• Potvrzovat úspěšné kroky v učení

• Plánovat další kroky v učení

• Vytvářet přiměřenou motivaci tím, že se poukazuje na úspěch v učení

• Ovlivňovat podmínky prostředí, aby podporovaly úspěšné učení

Účel hodnocení - informuje:

1. ŽÁKA

• Do jaké míry zvládá požadavky osnov (standardů), poskytuje mu informace o dosaženém stavu, ukazuje, v čem se má zlepšit, v čem změnit své chování.

• Jak by měl postupovat a pracovat, jak odstraňovat zjištěné nedostatky.

• Motivuje, povzbuzuje, podněcuje žáka k další činnosti a práci, posiluje jeho sebedůvěru, podněcuje k vynaložení dalšího úsilí

2. UČITELE

• O účinnosti zvolených postupů a metod (zpětnovazebná informace)

• Umožňuje mu analyzovat vlastní práci a zdokonalovat ji

• Vede k hlubšímu poznávání žáků, hledání rozdílných přístupů k jednotlivým žákům

3. RODIČE

• výsledcích učení a chování žáka

• Učitel by měl rodičům i poradit jakým způsobem mohou svému dítěti pomoci

Diagnostické metody používané při hodnocení žáků (podklady pro celkovou klasifikaci)

a) SOUSTAVNÉ POZOROVÁNÍ ŽÁKA

b) ROZHOVOR

c) ANALÝZA VÝSLEDKŮ ČINNOSTÍ ŽÁKŮ

d) KONZULTACE S KOLEGY, PSYCHOLOGY, RODIČI, LÉKAŘI

e) ZKOUŠENÍ ŽÁKŮ (ústní, písemné)

ÚSTNÍ ZKOUŠKA

Specifický rozhovor, učitel klade otázky, žák odpovídá, časově náročné

Podle cíle dělíme:

ORIENTAČNÍ – učitel získá údaje o tom, jak si žáci osvojili látku, neprovádí se klasifikace KLASIFIKAČNÍ – sleduje šíři a hloubku poznání žáků, odhaluje jak žák zvládl dílčí úsek látky, jak umí své poznatky prakticky aplikovat, jaký má celkový přehled o problému

• Vyslovené hodnocení by mělo být dostatečně zdůvodněno slovně a doprovázeno návodem, v čem a jak by měl žák dál postupovat, na co se zaměřit, jak cvičit, jak se učit

• Žáky měl dostat prostor k souvislému, samostatnému, a nepřerušovanému vyjádření k položené otázce

• Při kladení otázek postupovat od širších k užším a podrobnějším, otázky by měly být jasné, jednoznačné, stylisticky správné

• Je třeba klást přiměřené otázky a poskytnout žákovi potřebný čas na rozmyšlení.

• Nedostatky se analyzují až po zodpovězení otázky.

• Je třeba zcela konkrétně poukázat na nedostatky a dbát na úplném zodpovězení otázky. Žákům se špatnými vyjadřovacími schopnostmi je třeba klást pomocné otázky.